vila

 Rev. 27 November 2021

Some emails sent to 35vavruch
are not delivered to me.

Některé emaily poslané na 35vavruch se ztrácejí.

All the best to

Chlapec z intelektuálské moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal a nešťastnou náhodou rozbil míčem okno.
Rozzlobený domovník vyběhl ze suterénního bytu s koštětem v ruce a rozběhl se za chlapcem. Chlapec běžel a přemýšlel:
"Proč jsem šel na dvůr, na co je mi tenhle pitomý fotbalový míč? Pocházím z intelektuálské rodiny, rád hraji na housle a čtu chytré knihy. A já tu utíkám před nějakým hnusným správcem se smetákem.
Kéž bych žil na Kubě, neutíkal bych před domovníkem, ale povídal bych si s velkým americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem."
Právě v té době seděl velký americký spisovatel Ernest Hemingway ve špinavé kubánské krčmě za sklenicí rumu a říkal si:
"Co tady dělám? Tohle místo je nechutné! Zpocené ženy a zpocení černoši, horko, teplý rum, špína. Život mi proklouzává mezi prsty.
Kéž bych teď bych seděl v Paříži se svým přítelem, velkým francouzským spisovatelem André Mauroisem, popíjel absint v kavárně na Montmartru, obdivoval Eiffelovu věž a mluvil o literatuře..."
Ve stejné době seděl velký francouzský spisovatel André Maurois v kavárně na Montmartru, popíjel levné víno a přemýšlel:
"Zatracená Paříž... Děvky, ulepené stoly, nekonečný a otravný šanson... Ta ošklivá Eiffelovka, ta špína na ulicích a smrad...
Kéž bych teď mohl sedět v Moskvě s velkým ruským spisovatelem Andrejem Platonovem, pít vodku a mluvit o literatuře..."
A právě v té době běžel v Moskvě velký ruský spisovatel Andrej Platonov s koštětem přes dvůr za chlapcem z moskevské intelektuálské rodiny, který omylem rozbil míčem okno, a myslel si:
"Já ho doženu - já ho kurva zabiju!"

***

Rodney Dangerfield se narodil před 100 lety v Babylonu ve státě New York, narodil se Cohen. Jeho pohotový vtip, břitký projev a nedostatek "respektu" z něj udělaly komediální legendu a mistra hlášek.
"Pocházím z opravdu drsné čtvrti. Koupil jsem si vodní postel a na jejím dně jsem našel chlapa."
"Byl jsem tak ošklivý, že mě matka krmila prakem."
"Jsem ve věku, kdy chci dvě holky. Kdybych náhodou usnul, budou si mít s kým povídat."


***

V jednom provinčním ukrajinském městě jménem Žmerinka, byla malá židovská komunita. Po mnoho let komunita sbírala peníze na stavbu velmi skromné synagogy. Ale jak už to tak bývá, tuhle provozní náklady, tamhle inflace, to a ono, a tak se jim stále nedařilo sehnat potřebnou částku na stavbu synagogy.
Jednoho dne přišla do kongregace žena a řekla, že chce darovat potřebnou částku dokončení synagogy.
- Promiňte, ale co jste zač? - zeptal se jí rabín - Pochopte, že nemůžeme jen tak přijmout peníze od někoho, koho vůbec neznáme.
- Jmenuji se Světa, spoustu let jsem byla prostitutkou v Izraeli. Zamilovala jsem si tu zemi a jako projev vděčnosti bych vám ráda věnovala peníze na stavbu synagogy.
Celé shromáždění bylo zmatené, přijmout peníze nebo nepřijmout? Rabín pak po chvíli přemýšlení řekl:
- Děkuji vám, Světo, ale tak citlivou záležitost musíme konzultovat s vrchním rabínem.
Zavolal tedy vrchnímu rabínovi do Jeruzaléma.
- Dobrý den, rebe, tady Šmulik ze Žmerinky. Rebe, ty znáš náš věčný problém se synagogou. Dnes přišla žena, která prý pracovala jako prostitutka v Izraeli. Zamilovala si tu zemi a lidi natolik, že se rozhodla věnovat potřebnou částku na dostavbu synagogy. Rebe, všichni jsme zmateni: co máme dělat? Máme si od této ženy vzít peníze nebo ne?
- Šmuliku, nebuď blázen, nedělej si žádné starosti. Vezměte ty peníze...
- Ano, ale, rebe, chápeš...
- Vezmi je, Šmuliku, vezmi je a nestyďte se za ně...bývaly to naše peníze...

***

- Mojše, představ si to! Dnes jsem viděla sousedku a měla stejný klobouček jako já!
- Sárinko, nerozčiluj se, drahá! Koupím ti jiný klobouk.
- Ne, Mojše, ten klobouček mi sluší mnohem víc než jí.
- Samozřejmě, milá. Co mám tedy udělat?
- Dobrá, přemluvil jsi mě: koupíme si nový velký dům a přestěhujeme se někam daleko.

***

Jak byla Dinah Goldstein celý život roztržitá, zabouchla si auto i s klíčky odloženými na sedadle. Ozvalo se cvak a chytré vozidlo se uzamklo. Co teď? Na blízké popelnici uviděla staré ramínko. V detektivkách hrdinové podobnými věcmi auta otevírají, B-h mě miluje, blesklo jí hlavou a nahlas Mu poděkovala.
V tu chvíli u ní zastavila otlučená motorka, kterou řídil vousatý muž v helmě s kravskými rohy a odřeném motorkářském overalu. Bezesporu mne B-h miluje, ujistila se znovu a s důvěrou v očích se obrátila k chlapíkovi.
"Mohu vám nějak pomoci?" Optal se zvučným hlubokým hlasem.
"Ano, zamkla jsem si klíče v autě a musím rychle odjet na důležitou schůzku," vyhrkla a malinko zčervenala.
"Jasně," odebral jí ramínko a za minutku nebylo co řešit. Dinah toho muže s vděčností objala a přes slzy dojetí šeptala: "Děkuji ti, B-že, že jsi mi poslal tak milého muže."
"Pani," ohradil se dotyčný, "já rozhodně nejsem milý muž. Právě jsem opustil vězení. Seděl jsem za krádeže aut."
Dinah se k němu ještě více přitiskla a mezi vzlyky šeptala dál: "A dokonce je to profesionál!"

***

Kontoáristka pana Blumenfelda přišla v pondělí o deset minut později do práce, šéf stál už nasupeně nad jejím ps
acím stolem a komentoval: - Tak takhle by to nešlo, milá slečno ... za chvíli bude půl deváté, devět, deset, úterý, středa - skoro půl týdne je pryč a nic se neudělalo!

***

"Paní Shapiro," telefonuje doktor manželce pacienta, "váš muž je v pořádku, ale neměl by se tak namáhat."
"On a namáhat? Co vám zase navykládal, pane doktore?"
"No říkal, že když se miluje poprvé, tak je to v pohodě. Ale když se miluje podruhé, tak se u toho hrozně potí."
"Jenže to bude tím, doktore, že poprvý se milujeme v listopadu a podruhý v červnu!"

***

Pan Roubíček si vyrazil na odborářský zájezd za odměnu do Moskvy.
Po návratu zářil spokojeností a vyprávěj Kohnovi: "Je to tam ohromný, v tý Moskvě, starali se o nás báječně, zato ty jejich lidi zkusej jako zvěř. Na všechno nepředstavitelný fronty. Na maso, na máslo, na citróny – ale jednojim povím: největší fronta tam stojí na ten myší volej." - "Prosím jich, co je to za blbost, myší volej?" - "No, maj to tam na to Rudým náměstí takovej kamennej krám, a u toho stojí fronta, že konce nedohlídnete. A nad vchodem nápis, z kterýho je to jasný – Maus Oleum."

***

Paní Sára Gurfinkelová se pochlubila všem hostům, kteří se sešli v jejím uměleckém salónu, se svými milenci.
"Já jsem před svatbou Nathanovi otevřeně pověděla o všech svých předchozích láskách. Nechtěla jsem, aby na začátku našeho manželství zůstaly nějaké tajnosti."
Hosté, kteří paní Sáru dobře znají a vědí leccos i o jejím soukromém životě, se předhánějí s výkřiky obdivu.
"Jaká neobvyklá odvaha...!"
"Jaká opravdová upřímnost...!"
"Jak úžasná paměť...!"

***

Moše se vrací z práce a ptá se manželky:
"Jak ses měla, drahá?"
"Skvěle," odpoví Sára. "Udělala jsem boršč, smažené karbanátky. Umyla jsem okna, vyprala dětem oblečení. Upletla jsem ti ponožky na hory. A jestli ještě jednou zapomeneš zaplatit účet za internet, tak tě zabiju!"

***

"Maminko, chtěla jsi holčičku, nebo chlapečka?"
"Chtěla jsem jen vytřít podlahu..."

***

"Poslyš, Abrame, až si naše Rosa přivede na návštěvu svého chlapce, stačí říct
´Těší mě´, a ne mu zase líbat ruce a oslovovat ho ´Náš spasiteli´!"

***

Vědci prokázali, že olizováním žab je možné léčit deprese.
Jediný problém je v tom, že pokud s olizováním přestanete, deprese se u žab znovu objeví.

***

Žena je ako otvorená kniha...
O kvantovej fyzike a v čínštine!

***

Hádka se ženou je jako paralympiáda. Vyhraješ, ale pořád jsi kretén.

***

Privoz, trh v Oděse. U stánku stojí prodavačka s telefonem u ucha, na pultu leží spodní prádlo, kalhoty, punčocháče:
- Sára, zbláznila ses? Jak jsi to mohla udělat? Vážně? Kolikrát jsem ti to říkala! Obě části trigonometrické rovnice nelze redukovat funkcí obsahující neznámou! Ty snad ani nejsi naše! Vzpamatuj se nebo tě necháme pokřtít!!!

***

Vetešnictví v Oděse:
- Myslíš, že ty Rolexky bez papírů a bez krabičky můžou být pravé?
- Na řemínku je trochu krve, tak asi budou...

***

"Zlato, kdybych se odstěhovala k jinému muži výměnou za milion dolarů, souhlasil bys?"
"Sáro, pokud mi povolí splátky, tak klidně."

complaint letter (made from clay) was sent in 1750 BC in Mesopotamia The first complaint letter, made from clay, sent in 1750 BC in Mesopotamia from a man named Nanni to a merchant named Ea-nasir. Nanni was mad that he received the incorrect grade of copper that he had already paid for and that the merchant was rude to his servant when confronted.

Previous front pages and menu
/ Předchozí titulní stránky a menu

Family / Rodina

Odkazy (in Czech)

Czech Republic / ČR

Zajímavé články - i kontroverzní

New links and updates
/ Nové a aktualizované stránky


Some emails sent to 35vavruch
are not delivered to me.

Některé emaily poslané na 35vavruch
se ztrácejí.


petr _ vavruch at yahoo dot com
(no spaces)


Top / Nahoru