Velká zpráva z Irska
(Petr Vavruch: Jsou tři důvody, proč vám dávám přečíst tento text. Především je to ohromně napsané. Pak by to mohlo být mladým lidem, zvláště v Česku, kteří mají zájem o podobné dobrodružství, užitečné. A konečně protože prarodiče Heleny Gráfové, historik umění Dr Jan Květ a Eva Květová, byli nejlepší přátelé mých rodičů, Ladi a Máři Vavruchových. Dodnes se obě rodiny snaží být aspoň občas v kontaktu.)
21. října 2005
Tak uz bydlime, na fajn miste, uplne v centru, blizko krasneho parku, tak tomu rikame nase zahrada. Je to dobry vychozi bod.
Domacnost je veru mala [jedna mistnost], trochu smradlava, nevybavena, stary dum vyrabi dost divne zvuky. Jesteze mam s sebou z Cech spoustu obrazku a nake barevne satky ktere zachranuji situaci. Vybaveny bytecek to taky zrovna neni, tak uz jsme poridili nake talire, pribory, perinu a kus zaclonky. Jo a vonne tycinky.
Ted jdem konecne nakoupit jidlo a uvarit si, protoze uz jsme z toho vecneho pobihani pri shaneni bydleni uplne pohubli :--] ....maminky, nebojte, nenecham Honzu sublimovat, ma zvlastni pridel cokolady.
Jo, a cedi, Vojta mel pravdu, po ulicich se valej chciply kostry destniku...vono kdyz k tomu cedaku jeste zafouka ....enonuno. Zitra zacnu obchazet nemocnice a podobna zarizeni a Honza obchody. Ted ma takovy obchodovy zivotopis, kdybyste to nevedeli, on je totiz prodavac :--]
Přikládáme pár fot z mého mobilu. Tak pro představu...
3. listopadu 2005
Tak zas zdravime. Napisu opravdu jen kraticce, chystam delsi mail, ale ten az pozdeji. Vsechen cas straveny na netu totiz placame na shaneni prace, rozesilani CV atd. Popravde receno, jsme tim uz docela znaveni a zpruzeni, tak to nechceme verejne sirit. Jen na nas prosim myslete, at uz se neco naskytne.
Dekujeme vsem kdo napsali i nenapsali za zpravy a povzbuzeni. Uz se nemuzu dockat az odepisem trochu jednotliveji, ale zatim to fakt bohuzel nejde. Tak se teste na delsi mail, treba ho o vikendu sesmolim. Myslime na Vas a fakt uz se nam styska. Pa Helca a Honza Grafi.
6. listopadu 2005
Nasi mili,
tak se konecne odhodlavame Vam napsat delsiho maila. Je nedele. Za chvili mam zase dalsi pohovor v nakem krame. To bude muj asi treti kram, po trech skolkach. A ja bych si tak prala nejaky duchodak, nebo nemocnici...V tuhle chvili uz berem snad cokoliv. Je to dobry, jeste to neni predstupen Santy, jak s Honzou rikame.
Jsou tu takove elektronicke krabice, ve kterych vam to vyjede volna mista a pozadavky na ne. V kolonce "arts" jsem tam nasla prave nabidku delat "Santu" ci jeho pomocnika. Jestli budem jeste chvili bezvysledne hledat praci, berem i Santu. Zrovna vcera jsme na ulici potkali jahodu. Byla pekne kulatoucka a nabizela nam na ochutnavku takove dobre dzusiky. Nekolikrat jsme se na ne zastavili. V zapeti na to, nas do obchodaku lakaly hodiny na nozickach. Tak to jsou predstupne Santy. Tak si s Honzou kratime cas dohadovanim, kdo bude jahoda a kdo hodiny.
Vezmu to pekne poporadku. Pokusim se tak odpovedet na nektere vase otazky.
Nas bytecicek (ta zdrobnelina nema zadny citovy kontext, nybrz jen odpovida rozmerum):
Jak uz jsem psala, misto ac centralni, tak klidne, pekne. Vlastne se do te ulice ani nehodime, je to takova business ulice, same nobl kancly a hotylky, panove v oblecich...a do toho my dva nezamestnani, syslime do doupete postupne zakladni vybaveni jako perinu a hrnec z obchodu, do kterych bych v Cechach snad ani nesla. (Zrovna ten nerez hrnec uz po trech umytich zacal reznout... tak takove obchody.) Radi byste fota, ale to vas musim zklamat. Nas dlooouhoo ocekavany digitalni fotoaparat totiz jaxi nedorazil vcas a my mu ujeli.
Tak kdybyste sem nahodou mel nekdo cestu....a pri te prilezitosti vas samozrejme vsechny sem zveme, jste vitani!!! Dokonce uz nam to doma ani nesmrdi, nebo jsme si zvykli. Na stenach uz jsou uplne vsechny obrazky co jsem mela, neco jsem namalovala, zatimco se Honza pilne ucil anglicky. Mame uz i dokonce domaciho mazlicka, malinky fikus benjamina. Okna jsme ucpali kartonama...na zimu je asi budem muset zalepit, trochu sem fouka. Pomalu si i zvykame na postel. Kdyz se zadari poskladat trcici pruziny mezi zebra, uskromnit se na sve rekneme tretine normalni dvojpostele (1 a pul luzka to je) a nepoprat se o spolecnou double perinu, da se spat.
Jeste jsem opomnela zminovane zvlastni zvuky utrob domu. Pravdepodobne nam primo za hlavou vedou veskere trubky co v dome jsou. Takze kdyz nedejboze nekdo nad nama splachne, jiz nevzrusene komentujeme vetou: "Shit is comming." Je to tak. Tuto veticku si Honza oblibil na procvicovani AJ, tak ji neustale casujeme. Vlastne tam porad nekde neco tece...
Ale jinac je to tu uz docela hezky! (Vlasne je to uplne dobry. Znami cesi, taky par, spej na palandach v odporne loznicce a za zachodovou misou jim roste satelit jako rostly nam na podlaze a na stenach ve sklepe po vyplaveni. Kazdych 14 dni si z te houby muzou delat smazenici.)
Irove a Irky:
...se zatim zdaji byt docela mili. Nejsou arogantni, netvari se blbe, ze jste cizinec ci spatne mluvite. Jen vas treba kvuli tomu neprijmou do prace. Neradi rikaji neprijemne veci do oci, tak vam obcas mazou med kolem huby. Slibotechny.
Zajimava je moda. Nabyla jsem dojmu, ze tu se svym oblecenim pusobim jako usedla seda mys. Zvlaste o sobotach, to se to v ulicich hemzi ulitlou extravaganci, ne vzdy hezkou a slusivou, ale tot vedlejsi. Vycnivam tu jen ucesem. Irky nosi vicemene beztvare dlouhe vlasy, momentalne nejcasteji uvazane do pitomouckeho culiku na temeni, nebo proste nekde vzadu v pulce hlavy. Jako konikuv ocasek, takze mile zeny, chcete-li byt "in", vzpomente na sva detska leta a nahodte culiky, a poradne utazene. Za zminku stoji i moda ohavnych teplaku s rozkrokem proklate nizko a verte neverte, ruzne vzorovane holinky. Normalni gumaky. Takze kdo ze se mi to smal, ze jsem jako dite nechtela z teplaku a holin ven, berte to zpet, ja pouze predstihla dobu! :--)
Tata mi mnohokrat kladl na srdce, at opatrne prechazime (jako ze se jezdi vlevo). Prechazieme velmi opatrne, ale na cervenou. Prechazi se tu temer vyhradne na cervenou, ona totiz zelena chodcum skoro nikdy nesviti. Na cervenou prechazej i babicky s choditkama, vozickari a matky s kocarama. A tati neboj, koukame pri tom na vsechny strany.
Sbirky:
Tech destnicich koster se tu vali veru mnoho. Az budeme mit ten digi fotak tu, planujeme jich serii nafotit. Obdobne pestra sbirka by se slozila z fotografii "savli". Tolik co za jeden den v Dublinu, jsem jich snad za cely zivot nepotkala. Vsak se prijedte podivat! Holt se tu dost chlasta. Co jinyho tu maj vlastne chudaci Irove delat, nez chlastat a nakupovat {viz nakupovani}, kdyz pocasi ani nicemu jinemu nepreje? {viz pocasi}
Mimo fotosbirky jsme zalozili i sbirku nalezu. Zacalo to skromne, u sponky do vlasu a detskych rukavic. Ma to ale prekvapive vzestupnou tendenci. Pak to bylo par detskych knizek, ktere proste nekomu vypadly asi z kocaru, kus naseho fotaku, ktery jsme kdysi taky ztratili, a muj posledni ulovek je pekna irska stribrna broz. Vida, alespon neco kladneho se deje. A to pomijim tu spoustu zajimavych vecicek, ktere nesebereme (viz kostricky a savle).
Tak to nakupovani:
Desne tu furt vsichni nakupujou. I chlapi honi modu jak divi. Vsichni pochodujou po meste s baterii papirovejch tasticek a tasek narvanyma prave koupenyma hadrama. Podezirala jsem je, ze v tom maj uz neco starsiho, coz se mi parkrat potvrdilo, meli tam treba svacinu, ale vetsinou je to vsechno fakt nove. Ekonomika tu jede jak utrzena ze retezu. Nak to nechapeme.
Pocasi:
Neni to tak hrozny, jak si myslite, alespon zatim ne. Nejhorsi je ta nevyzpytatelnost. Kdyz se rano probudite s dobrou zpravou, ze zrovna neleje, muzete to rovnou zabalit, protoze to vicemene znamena, ze bude lejt cely odpoledne. Leje-li, znamena to, ze odpoledne uz moooozna lejt nebude. Strida se to tak rychle, ze se ani nestacim vyprudit, ze je tak odporne. Vetsinou. Kdyz jenom prsi, je vlastne docela hezky. Vetsinou je ale dest doprovazen velmi silnym vetrem, coz vas nakonec osprchuje i zespoda a destnik je kostricka.
Kde jsme byli?
Byli jsme u more, v docich, ale trvalo dlouho, nez jsme vubec k mori dosli, byl desne dalekej odliv. Byli jsme v galerii moderniho umeni, kde bylo pomalu zajimavejsi pozorovat navstevniky nez exponaty. Skoro nic tam nebylo. Vcera jsme se sli vzpamatovat z predchozich nezdaru do botanicke zahrady. Bylo tam dobre, hlavne uplne nadherne stare skleniky. V tropickem bych klidne bydlela.
Jidlo:
Jime tu docela dobre a zdrave. (Jeste nemame na maso, a ja bych si zrovna dala rizek. Az najdeme praci, dame si rizek.) Uz nam ale obema padaj dost kalhoty. Neni to tim, ze bychom nemeli na jidlo z obchodaku penize, ale jak clovek cely den nekde lita a chodi (odhadujem, ze nachodime prumerne 10 km denne), ma jen snidani a veceri. Jidlo v ulicich je prehnane drahy. Tak jsme pohubli, coz v mem pripade neni zadna katastrofa, ale chudak Honza...
To by pro dnesek stacilo. Snad jsem vas prilis neznavila. Budem se tesit na vase odpovedi, ale jeste chvili na ne neodpovime primo, tak se prosim nezlobte. Az bude prace, budeme moct chodit na net jen tak, na postu, jooo, to bude zuzo...
Moc zdravime,
Vasi Helca a Honza Grafovi.
PS: A jak dopadl nedelni pohovor? Mno, byl to takovy mily starsi pan, zakladatel rodinne firmy. Libila se mu ma anglictina, libilo se mu, ze jsem Cech a ne Polak (Polaci a Cinani to tu promorili, je jich tu snad vic nez Iru), ale jaxi se mu nezdal muj uces, vlasy. Jako ze jsou prilis rozcepyreny. To kdybych mela ten uhlazeny culicek? :--)....To, ze se do toho obchodu moc nehodim, jsem pochopila uz kdyz jsem si prohlizela sortiment. Pri predstave, jak se zoufale snazim zabalit do krabice ruzovou tenkou porcelanovou panenku s bohatyma satickama z porcelanu, jsem se spis videla, jak s milou kycovitou panenkou s gustem tristim o zed. Myslim, ze to stary pan nak vycitil.
Vice strory k pohovorum vsemoznym a shaneni prace v pristim mailu, asi po vikendu, budu vedet vice. V tuhle chvili uz nam svitla nadeje (je utery), mam prislibenou praci v jednom rychlem obcerstveni, takova mikrokavarna, ale z pocatku je clovek jen dole v kuchynce, tak to beru jako pripadny odraz ode dna. Rozhodne lepsi nez nic ci jahoda.
Je to tu SODA. Irska soda.
Kdyby se Vam zachtelo poslat nam uplne hmotny dopis ci pohled, budeme moooc radi.
POZOR, POZOR!!! :---}
10.11.2005, ctvrtek vecer (to je desny, my nez poslem nedelni mail, tak je skoro tyden v coudu a udeje se milion novinek...) Takze, ted se podrzte. Stalo se neco necekaneho, nepredvidatelneho, proste uplne sileneho. Po temer trech tydnech marneho hledani prace se mi naskytlo behem dvou dnu 10, slovy deset, nabidek prace. Takze opacne psycho. Tri skolky, dve kavarny, Mark&Spencer, vonava prirodni kosmetika, neco jako Botanicus...nakonec se ozval i ded od kycovitych porcelanovych panenek. Je mi z toho horecnyho rozhodovani dneska uplne soufl, ale pred hodinou jsem se dozvedela nabidku i z moc pekne skolky, tak je vyreseno, hura. Kdyz to pujde, necham si i o sobotach vonava mydla a zacnu v pondeli zarezavat.
Honza ma taky dobrou zpravu. Dnes byl na pohovoru pro praci v IBM, spis manualni, ale ne zle placena, takova pojistka na tri mesice. Mezitim se bude hrozne moc ucit anglicky a pak treba pujde kedit (jako ze delat svou profesi, kreslit domecky jednim tahem v AutoCADu). Tak snad konec irskeho spleenu, hurraraaaa!!! Dekujem moc za podporu veskerou!!!!!!!
3. prosince 2005
Drazi,
konecne se dostavam k druhe zprave z Irska. Tentokrate suse informacni. Pro ty z vas, kteri neradi maily vic jak na pet radku, ci na ne proste nemate cas, uvadim na konci kratke shrnuti, at se s tim nemusite zdrzovat, zlobit se nebudem, kdyz podrobnosti preskocite.
A ted pro vasnive mailove ctenare: Uz jsme tu skoro mesic a pul. Jeste se nam tu uplne nelibi a nevim, jestli nekdy uplne libit bude. Dublin jako mesto nestoji temer za zminku. Zatim me tu bavi jen par detailu, ktery nam zachranujou zivot...treba to, ze bydlime kousicek od turisticke pesi zony, jit tudy byva doslova husty, ale na ty zone byva stale spousta poulicnich hudebniku. Jsou velmi dobri. Nekdy je fakt potrebuju. Pak je to jiz zminovany park a cestou ke mne do prace je pekne nabrezi (kdyby ovsem nebylo zahlceno masou do pristavu miricich kamionu-infrastruktura a doprava v Irsku zatim tezce pokulhava). V chodniku jsou tam takove svitici bubliny s rybickama (umelyma) a vecer se na zem promitaji svetelne morske obrazce. To jsou asi zatim nejvetsi vychytavky co jsem tu objevila. Oproti tomu, vanocni vyzdoba je dosti priserna. Moc se s ni nemazou.
Zaridili jsme si prukazky do multikina! Ani nevim proc, ale na ten okamzik jsme se desne tesili. Asi, ze jako budeme vic lidi, kdyz budem moct chodit do kina, nebo je to alespon naznak nejake kultury? Platime mesicni pausal a muzem chodit zdarma na kolik filmu se nam zlibi. Ted chodime 2-3x tydne. Zatim nemame TV, tak je to fajn i kvuli anglictine. Proste kino nas ted pres tyden drzi nad vodou.
A jak to bylo teda s tema jobama? Neda se to popsat lip, nez "zkusenost jako prase". Mam za sebou kolem 15 interview.
Treba jsem prisla do kavarny na pohovor, a oni se me ani na nic nezeptali, dali mi oblecek a cepicku a ze jdu jako pracovat. Tak jsem tam ten vecer pracovala a pozdeji rekla, ze to neberu. Alespon mam opravdovou zkusenost z kavarny, nejen fiktivni ze CV (zivotopisu). Nakonec jsem se dopracovala ke trem verzim CV, jedna prava, socialni a pak dve vicemene fiktivni, jedno na obchody, jedno na kavarny. Dokonce me pochvalili, ze je videt, ze uz jsem delala s masinou na presso...ehm.
Nejvyzivnejsi byl ovsem Marx&Spenser. Dala jsem tam CV, o tyden pozdeji jdu po ulici, volaj, a jestli mi muzou dat 10 minutovy test s 20 otazkama a, b, c? Po pate otazce vzdavam snahu porozumnet zadani a odpovidam dle pravidel autoskoly, to nejdelsi a nejkomplikovanejsi je spravne. Vetsinou vubec nevim, na co a co odpovidam. Mozna prave proto jsem zaludnym testem prosla (nemnoho takovych). Druhy den vse pokracuje dvouhodinovym interview. Asi 10 lidi co jsme prosli testem nas tyraji ruznymi tymovymi ukoly a pozoruji nas pri akci bud primo ci jednosmernym zrcadlem. Nasleduje fiktivni hrani roli pri nakupu atd atd...to cele opravdu na dve hodiny. S pocitem zadostiucineni jsem kupodivu prosla a praci odmitla. Vybornej trening az jednou opravdu o neco pujde.
Velmi pikantni bylo i dnesni interview (musela jsem ochoret ze skolky, v zivote by me nepustili). Nejak jsem podcenila situaci a vubec nevedela, o jakou praci presne jde. Cele to vypadalo jako statnice. Byli tam na me tri a zkouseli me ze socialni prace a jeji teorie i praxe. Asi slo o docela prestizni pozici. Tak pro priste....
Honzovi se take vydarilo prvni AutoCADove interview. Nejak zabloudil a reditel si pro nej kamsi musel dojet autem. Takove drobne klopytnuti.
Soucasna situace je takova, ze Honza zacal zarezavat v IBM. Sestavuje v tovarne servery. Neni to pry na predreni, docela pohodova prace, ale od pristiho tydne bude pracovat 10hodin denne vcetne sobot a na smeny. Dojizdi se tam asi hodinu a je to jen do noveho roku. Alespon ze to neni zle placena prace. Behem te doby se mu treba podari sehnat nejakou praci v oboru. Uz i Honza zvlada telefonovat v anglictine, coz byla z pocatku nocni mura i pro me.
Ja delam ve ...rikejme tomu skolka. Ale podle me jsou to spis jesle. Deti tu chodi do skoly v 5, tak jsou to jeste uplne maly trubky v ty skolce. Dali me k wobblerum, coz jsou deti mirne pres rok stare. Potacejici se plesounci unudleni. Parkrat jsem prisla z prace se slzama, uplne mrtva a demotivovana. Chtela jsem s nima trochu tvorit, dala jim trhat papir, ale oni ho jen pozirali. Tak jsem musela vse vytvorit sama a spokojit se s tim, kdyz se vydrzeli alespon dve minuty divat.
Puvodne jsem si myslela, ze se situace zlepsi, kdyz budu u starsich, ale je to jeste horsi, minuly tyden jsem u nich parkrat vypomahala a myslela, ze me rani a co ze tam vlastne delam??? Kdyz kolem projede kocarek, vrcim. Ty deti jsou v koncentraci vic jak jedenapul toxicky. Do skolky se davaj nektere od peti mesicu veku a chodi tam i nemocne. Pak maj pistaciovy nudle vsechny a ja uz taky. Je to udajne jedna z nejlepsich skolek v Dublinu, paradne vybavena, ale v takovy hogofogo financni ctvrti, v betonovym bloku a nema ani poradnou zahradu. Nas tata me dorazil, kdyz napsal, at nezoufam, ze i od malych deti se muzu priucit leckterym anglickym idiomum....to jo, ti mi umi jen par neartikulovanych zvuku a "more" kdyz chtej vic susenek.
Takze se pomalu poohlizim po necem jinem, treba po nejakych starouscich.
Delam jeste o vikendu par hodin ve vonavym mejdlovym obchode, no kam se hrabe Botanicus. Je to docela fajn zpestreni do vanoc.
Protoze to pres tyden stoji celkem za h...., snazime se mit alespon jeden den v tydnu dobro. Mame oba pekelny abstak po prirode, chuzi nekde ve volne krajine, tak vyjizdime do prirodnejsich casti Dublinu Dartem, coz je takovy mestsky vlak. Byli jsme u vodopoadku a v lese (svetedivse, objevili jsme tu i les a docela peknej, dokonce s hlenkama.....juchu), u more s krasnyma balvanama a na kopci u krize mezi kravama a vcera na poloostruvku podel more a foukalo ale jinak ted moc neprselo ... trochu nesouvisle myslenky, odpustte, je pozde v noci a ja mam vyfoukano. Seznamila jsem se asi s 45letym Irem, je to mimo mnoho dalsich prapodivnych povolani taky muzikant. Minuly tyden nas pozval na svuj koncert, tak to nam moooc prospelo. Kurna, ceho vseho my si pak budem doma tak vazit?!
Tak to slibovane shrnuti: Moc se nam tu zatim nelibi, ja delam v jeslich s mimama a depta me to, Honza v IBM sestavuje servery (do noveho roku). Oba koukame po jine praci.
Stejska se, tesime se domu, na vas a na snih, ale to si jeste pockame, protoze to tu jen tak nezabalime a budem se snazit se nezblaznit a situaci zlepsit. Verime, ze bude lip.
Mejte se vsichni podle svych prani, myslime na vas, i kdyz jsem se stale nedostala k odpovedi na jediny mail. Je to zvlastni, ale mam v sobe ted urcitou barieru v komunikaci. Vnimam nesdelitelnost nasi situace, kdo nezazil, nepochopi. Na druhou stranu uz se moooc tesim, ze na vase maily odpovim. Takovy paradox, a k tomu ja napisu vzdycky nechutne dlouhej mail...
Objimame, libame, mavame!!!!!!
Vasi Helca a Honza Grafi.
2. ledna 2006
Ahoj nasi mili, tak, mam pro vas novorocni projev...
Pro milovniky strucnosti predem varuji, ze bude plny zbytecnych podrobnosti, srdceryvnych vylevu, chyb a slovniho odpadu. Tak pak radsi dole zas sesmolim naky shrnuti, jo?
Vezmu to asi pekne chaoticky od konce. Tak jak jste vcera oslavovali? My tradicne vcelku nevzrusene. Posledni den v roce jsme pekne konzumacky zabili nakupovanim. Pro situace znale je to snad pochopitelne, jestli znate Honzuv oblicej po dvou minutach v jakymkoli obchode, protahuje se do vrazednych grimas a po chvili nadava a nekompromisne odchazi.
Jelikoz nema kalhoty bez der na zadku a jine boty nez pohory, vcerejsek byl jedinou moznosti, jak situaci vyresit. Predvanocni nakupni horecka se temer nelisila od celorocniho sobotniho standardu, za to to, co vypuklo 27. jsem jeste nezazila. Vsechny obchody daly 50% slevy a lidi se drali, prali, bojovali, utraceli...naprosty silenstvi...trochu se stydim, ale stal se ze me pozorujici participant, ci participujici pozorovatel???
Mno, a tak mel vcera Honza kyselej xicht, novy kalhoty a boty. Po mirne roztrzce, jak se vazou tkanicky do bot (zpravidla se preme o kravinach, hlavne nevyjit ze cviku, H. mi kouka pres rameno a nuti me sem napsat, ze nakonec ON mel pravdu), jsme sli slavit k jednem Cechum, je jich tu cely rodinny klan.
Tam nekdo pil vino, nekdo kouril hasis a ja pila hektolitry vody s citronem a sipala, protoze jsem sipa nasipana. Naka trochu nemocna asi. Za to muzou ti mi kojenci nudlati. Zajimavy byl zaver celeho vecera, kdy cestou domu asi ve tri rano, nase byznys ulice tepala veselim. Uprostred ulice garda (cajti) resili nejake zkrvavene obliceje (asi si dali pesti) a vsude kolem se to hemzilo potacejicima se Irkama. Skoro se to neda popsat, uz jsem si to musela nakreslit, ale nevim, jak obrazek poslat.
Tlusty i hubeny, vsechny jsou navleceny ve trpytivych tileckach, minisuknich a strevickach na jehlickach. Pozorovali jsme ty tukajici vratke konstrukce do sebe zavesenych divek a chumlili se v zimnich kabatech a termalech (teplych kalhotech). Mam dojem, ze tu holky chlastaj snad vic nez kluci (coz by mozna vysvetlovalo tak casty vyskyt totalne vypitych zenstin stredniho veku s tlupou smradu, ojetym kocarem, plovoucima ocima a vyrvanym hlasem, jo a s umastenym odbarvenym culikem). Takze, HAPPY NEW YEAR 2oo6!
Vanoce nam ani neprisly. Jak neni zima, snih, najednou byl Stedry Den a Honza do 6 v praci. Sla jsem hrde koupit nas vzajemny vanocni darek. Snad hned prvni den v Dublinu nam do oka v jedne galerii s grafikama padly dve mensi a vydrzely tam az do vanoc. Nak jsme je zamluvili a nelevne koupili, cimz jsme teda opet prohlobili vstupni dluh nasich irskych patalii, ale myslime, ze stojej za to.
V patek v noci jsem upekla sve nejoblibenejsi cukrovi, takovy skoricovy suseny, kdyz jen jeden druh, tak alespon hodne, ale nez jsem je stihla natrit polevou a mandli, byly sezrany. Taky mame mikrostromecek v kvetniku a svetylka na okne, juchu.
Stredry Vecer probihal dle planu se Zuzkou a Adamem (nasima dobryma kamaradama, diky nimz jsme se mj rozhodli pro Dublin) a jejich kamaradama, italskym parem, se kterymi jsme se seznamili az u te prilezitosti. Italu znalym je asi jasny, v cem cely vecer spocival. V dlooooouhem pomalem hodovani. Na darky pod stromeckem uz se skoro nedostalo, natoz na nejake zvyky ci podobne "zbytecnosti". O jidlo se postarali hlavne Italove, Adam prispel celodenni vyrobou bramboroveho salatu, Zuzka cukrovim a ja neozdobenyma susenkama a 20minutovou cibulackou se syrem. Akce probehla tez u Italu v byte.
Trochu nas prekvapilo, ze jsme hodovali z papirovych taliru (i my jsme se zmohli na porcelanove), za to to na nich vubec nebylo spatne. Italsky salat, italska sunka, zrale syry, moje cibulacka, pak Adamuv salat s lososem pripravenym behem hodovani a jako zakus cukrovi. Italove byli fajn, jidlo dobre, zpusob hodovani vylozene prinosny a poucny (jidlo si poradne vychutnat, jist dlouze a pritom se neprezrat).
Snazili jsme se neopomenout pravy vyznam vanoc, ale neni to snadne. Blizky katolicky kostel mi dava asi tak stejny p.r.d. jako Hugo. Vubec jim nerozumim. Asi konvertuju k unitarum, maj tu blizko taky kostel a treba budou srozumitelnejsi.
Jo, kdyz uz jsme u toho, NESNASIM SANTA KLAUSE (prekrtili jsme ho na santa Krause ci Klauze). Pripada mi to perverzni, ze misto Jeziska nosi darky nakej tlustej plesnivej dedek s alkoholickou cerveni na nose, vyrazem pedofila a rika jen HO! HO! HO! Jasne, bude to mit neco spolecnyho se Svatym Mikulasem, ale ten nas ma alespon svou dustojnost! Nevite nahodou nekdo, kde se ten hnus vzal? Slysela jsem verzi, ze ho kdysi rozsirila reklamni kampan Coca Coly, je to mozny? Jestli to vite, urcite mi to napiste.
Takze dodatecne: HO! HO! HO! MERRY CHRISTMAS!
Ted jeste par dalsich novinek:
1. Mam asi uz mesic kolo (pravda, novinka ne zrovna zhava). Takovou zelenou orezlou irskou hapinu, koupila jsem ji od jedne Cesky co ted nastoupila k nam do skolky, ale hlavne ze jezdi. Docela se mi tim ulevilo, chodila jsem predtim do prace pesky, pulhodiny velmi svizne chuze, ale jak jiste vite, nejsem schopna vyjit vcas, tak to byl casto i beh, a neco se mi stalo hned prvni tyden s kotnikem (co jsem si ho podvrkla pred par mesici) a ten az doted pri chuzi boli...vlastne jsem momentalne cela mirne v rozkladu :--}
2. Jestli si pamatujete jak jsem psala o konkurzu co se podobal spis statnicim, tak jsem ho pry vyhrala. Jeste asi tyden po te jsem si nebyla jista, o jakou praci vlastne jde, tak jsem si domluvila navstevu onoho mista. Jak rikal Hala (me drahe kolegyne vi), odrikaneho chleba nejvetsi kus....je to pozice jakehosi komunitniho pracovnika s lidma zavislyma na opiatech, kteri jiz prosli detoxem i lecbou a v tomto dome probiha jejich resocializace. Je jich tam osm na osm tydnu, ci tak nejak. Dobry je, ze jim chybi arteterapeut a trochu se pocita s tim, ze bych tu diru mohla ja zaplacnout, coz by me asi dost tesilo. Ten dum je u jedne nemocnice ve Phoenix parku, coz je obrovitansky park podobajici se volne prirode, jsou tam i jeleni.
Kolo se bude hodit, je to pomerne daleko. Prace v oboru, lepe placena a snad i prinosna. Jednou za 14 dni sluzba o vikendu a cas od casu nocni. Nezrizene se tesim na ten park. Je to zatim docasne, tak do brezna, pak budu muset znova podstoupit statnice/interview. Kdyz to pak nevyjde, zkusim praci v nemocnici, ted uz snad vim i o agenture, eureka!
Momentalne cekam na vyrizeni vypisu z irskeho trestniho rejstriku, tak asi nastoupim nekdy v puli ledna.
Dale jsme se s Honzou snazili pojmenovat veci, ktere nas tu tak prudi. Jsme asi nevylecitelni maloměšťáci třeboňští. Silene nam chybi priroda, zelen. Dublin ji zrovna moc nepobral. Kdyz nekam chceme vyjet, sezere to cely den, protoze se nejprve musite k zeleni dlouze dopravit. Asi jsem byla naivni, sice jsem v Irsku byla, ale tu totalni zaprdenost jsem tenkrat nepostrehla.
Asi jediny, co se tu opravdu zmenilo, je mnozstvi penez v obehu. Prachy se tu doslova toci. Par povrchovych uprav, ale jinak to s vyspelosti zapadni Evropy nema nic spolecnyho. Treba prvni dve linky tramvaje tu zacaly jezdit asi pred rokem. A to na sebe ani nenavazujou. Dopravit se kamkoli cimkoli je problem. Auta jsou nastosovany v zacpach, v busech se nikdo nevyzna a na kole stridam chodnik a protismer, metro neni a na chuzi dalka.
Mnohe sluzby v plenkach (Na poste jsem se zoufalstvim rozbrecela....po te, co jsem sproste nadavala a nakreslila jim na okynko tuzkou kosoctverec...postak se tvaril chapave, asi nejsem prvni kdo se nemuze dopatrat baliku.), skolstvi, skolka (viz snad priste), stavebnictvi, socialni system....hooodne let zpatky.
Irove maj prachy a to je asi tak vsechno. Neni ani za co je utratit. Cestovani se tu zrovna nepodporuje, zimni i letni sporty jsou vyrazene ze hry, prochazky prirodou nedostupne, kultura povadla...tak zaklad utraty jsou hospody a hadry. Pro zajimavost uvedu priklad uprku penez tu. Za nas bytik platime 800 Euro mesicne, coz jsou dve tretiny moji momentalni vyplaty. Zbyvajici tretina padne na jidlo a zivobyti. Kdyz budeme pracovat oba, jde to, ale ouvej, kdyz jeden dlouhodobeji ne (Honzovi zrovna dobehl kontrakt v IBM, tak snad neco co nejdriv najde).
Jestli si tukate na celo, proc tu teda jsme, no, taky si obcas tukame, ale z nejakych divnych duvodu nam skoro vsichni cizinci rikaji, ze jim trvalo nejmin tri mesice az rok, nez si tu zvykli, a pak dalsich nekolik mesicu, nez to tu zacali mit radi. K tomu se asi nedopracujem, ale rada bych to tu alespon prijala. Vyznam to urcite ma, jsem zvedava na fetaky, treba Honza sezene praci v oboru, pak bude jaro a dny delsi, nebude porad tma, trochu vic zacneme cestovat (protoze Dublin neni Irsko) a za nasetreny penize pak pojedem treba do Australie.
Dokonce jsem se pristihla pri masochisticke radosti z toho, zacit tu temer od nuly. Bez pomoci rodiny a znamych, najit bydleni, praci a uzivit se, prekonat jazykovou barieru a nezblaznit se. Deje se tak, a to je dobre, ale nemuzu se zbavit pocitu, ze ziju v nakym fiktivnim provizoriu, jako ryba v akvarku. Kazdopadne, zajimava zkusenost.
Jeste jednou se omlouvam, ze na maily moc neodpovidam, slibovala jsem, ze az bude prace, psat budu, ale nejde mi to. Jeste se vzpamatovavam z pocatecniho soku. Je to moje prvni dlouhodoba plnohodnotna prace (nepocitam brigady) a jeste jsem nestravila, ze kdyz ta prace neni uplne to prave orechove (momentalne jsem uz za dobre s detma ale prudi me irske spolukolegyne), cloveku z pracovniho dne nezbyde vubec nic, protoze domu prichazim vetsinou po seste, uplne kozenabozena.
Do Vanoc jsem jeste delala o sobotach v mejdlech a v nedeli se ze vseho vzpamatovavala, pripadne jsme nekam vyjeli. To nechutny zjisteni, ze tohle jako bude uz porad???
Je mi to trapne priznat, ale nerikejte, ze jste tenhle sok nemeli? Nedovedu si predstavit, ze po praci pujdu na maila do tech odpornych internetovych mistnosti bez stopy kysliku a odpovim behem hodiny jen na zlomek mailu na ktery bych chtela odpovedet. Behem druhe hodiny uz tam totiz pomalu omdlivam. Tyhle hromadny maily jsou sice mene osobni, coz me mrzi, za to je muzu psat pekne v klidu doma a neomdlit.
Ted ale asi spis umirate vy z ty dylky, tak sorry, ja vas varovala.
Slibene shrnuti:
Mam kolo, budu delat s lecenyma fetakama, Honza nema praci, Vanoce byly s Italama docela fajn, chybite nam!!! Piste, mame z mailu desnou radost, ale jsme bidni odepisovatele. Sms radsi uz jen na irska cisla, ta ceska vetram zridkakdy. Prikladame par fot z meho mobilu. Tak pro predstavu...
Dopisy jsou velevitane, na rozdil od baliku chodi do tri dnu. Dublin je zaprdeny akvarko.
Objimame, mavame, vasi Helena a Honza Grafovi.
Misto novorocenky Vam poslu recept na neco desne dobryho, co se tu za draho prodava, ale da se to snadno udelat doma. Rika se tomu Smoothie, jemnost sama, vyzkousejte, neprohloupite, vraci nas to do hry:
Tak na tri sklenice:
Rozmixujete dohromady tak 2-3 banany, priblizne stejny dil bileho jogurtu (v Cechach doporucuju Hollandia) a 100% pomerancoveho dzusu (nebo i vic dzusu), dosladite, muzete pridat citronovou stavu. Naslehane, namixovane muzete podavat s ledem, menit pomery podle chuti a samozrejme I prichute, ovoce, druhy dzusu, pridavat smetanu, ale takhle je to overeny a vytecny.
