Hausmanovi
Hana Sovinová, 5. června 2007
Chtěla bych se konečně trochu představit. Narodila jsem se v roce 1946, takže jsem právem už pamětníkem. Bohužel se na mé útlé dětství pamatuji jen útržkovitě, ale vím, že se společensky žilo úplně jinak. Celá široká rodina včetně blízkých přátel se intenzivně stýkala. To se ale počátkem padesátých let velmi změnilo a lidé se stáhli do soukromí. Ještě generace mých rodičů udržovala kontakty, ale moje generace na tom už byla podstatně hůře. Řadu lidí jsem znala z vyprávění hlavně mého táty, který byl velmi společenský.
Napsala jsem Vám, a v příloze posílám, jakýs takýs
rodokmen rodiny Hausmanovy. Čerpala jsem z podkladů, které jsem našla doma, ale nepřipadá mi zcela správný. Já z vyprávění znám, že můj pradědeček měl pět synů (s dvěma manželkami) a v rodokmenu byli uvedeni pouze čtyři. Nejstarší syn Antonín zdědil statek v Sazené (u Velvar). Jaroslav vystudoval medicínu a byl velmi úspěšný pražský lékař. Velmi poutavě o něm ve svých knihách Lékař vzpomíná píše prof. Vondráček. Jaroslav měl dvě děti - syna Jaroslava (Jáju), velmi úspěšného konstruktéra (skútr Rodeo), letce, automobilového závodníka atp. a dceru Olgu (Olu), provdanou Kořánovou. Z vyprávění mého otce si pamatuji, že Jája byl kamarádem Viktora Kořána, a že spolu létali závodně v letadle.
Jedna historka - letěli závodní okruh a před cílem byli první. Přistání se jim moc nepovedlo, ukončili je na střeše. V té chvíli se mezi nimi odehrál rozhovor na téma, zda v závodních pravidlech je napsáno, v jaké poloze letadla je třeba protnout cílovou čáru. Došli k závěru, že to není nijak stanoveno, a že určitě vyhráli oni.
V jednom albu jsem našla
fotky, např. ze svatby Jájových a Olžiných rodičů, posílám je v příloze. Taky jsem našla
zápisy v naší domácí Knize návštěv.
Další syn byl můj dědeček Heřman. Nepamatuji se na něj, zemřel když mi byly 3 měsíce. Ale určitě se velmi úzce stýkal se svým bratrem Jaroslavem, spolu založili koncem předminulého století cyklistický oddíl Slavia, nynější slavný fotbalový klub. Můj dědeček jezdil závodně na kole a v letech 1899 a 1900 byl mistrem Čech. Náš děda potom ještě v době svého pracovního pobytu v Brně (byl bankovní úředník) založil Moravskou Slavii.
Další syn (ten nejasný) se jmenoval podle mých vzpomínek Jiří, byl vysokým soudním úředníkem v Praze. Měj dva syny, z nichž jeden je básník Jiří Haussmann.
Poslední, Václav, byl asi trochu dobrodružné povahy a utekl kolem roku 1886 do Ameriky. Mám jeho
dopis z roku 1900, kde prosí rodiče o odpuštění a popisuje svůj život zlatokopa na Aljašce. Je to jako vystřižené z Jacka Londona. Zmiňuje se také, že má šestiletého syna. To je ale poslední zmínka o něm a nevím, co se s ním stalo.
Takže to je vše.
