Nečtěte, pokud si myslíte, že některé vtipy jsou nevhodné!
Stručný princip všech židovských svátků:
1. Zkoušeli nás zabít
2. Vyhráli jsme
3. Jdeme jíst
Židovské moudro:
"Pokud se vaše problémy dají vyřešit pomocí peněz, pak to nejsou problémy, nýbrž výdaje."
"Není cizí všechno, co vidím v dálce, a není moje všechno, co držím v ruce."
"Lidé většinou nepadnou proto, že jsou slabí, ale proto, že se příliš brzy začali považovat za silné."
Být Židem je osud.
(Vicki Baum)
Pokud někdy zapomenete, že jste Žid, nějaký gój vám to připomene.
(Bernard Malamud)
V židovské historii neexistují žádné náhody.
(Elie Wiesel)
Pesimismus je luxus, který si Žid nikdy nemůže dovolit.
(Golda Meir)
Židé obecně dávají hodnotu. Přimějí vás zaplatit, ale dodají zboží. Podle mých zkušeností jsou lidé, kteří chtějí něco za nic, vždy křesťané.
(George Bernard Shaw)
Kdysi jsem se chtěl stát ateistou, ale vzdal jsem to… Nemají žádné svátky.
(Henny Youngman)
- Mami, kup, prosím, to štěňátko!
- Nekoupím.
- Maminko, moc tě prosím!
- Řekla jsem, že ne! Prodej ho někomu jinému!
- Sárinko, ty jsi tak šetrná!
- Něco se ti na tom nelíbí?
- Naopak! Miluju, když mi zašíváš ponožky nití z čajových sáčků.
"No ne, vy už jste na odchodu?"
"Ano."
"A co že tak pomalu?"
"Rabi, slyšel jste to? Můj děda volil Bidena! Celoživotní republikán, celá rodina republikánská, taková vostuda. "Uklidněj se, Silberstein, kdyby byl naživu, nikdy by to neudělal."
Sára si od Rózy půjčila peníze na plastickou operaci a Róza ji teď nemůže najít.
- Drahý Rabinoviči, promiňte, že jdu na návštěvu sám, ale nesehnali jsme hlídání. Hodili jsme si se ženou korunou, kdo zůstane s dětmi.
- Takže jste vyhrál?
- Ne, prohrál...
Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed se slovy: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila!
Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat! Co říkáš ty?" Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem."
Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Tu najednou přiletěl z davu veliký kamen a ženu na místě usmrtil.
Ježíš se dotčeně otočil: "Mami?!"
- Moše, pojď se najíst! Uvařila jsem polívku!
- Z čeho?
- Z posledních sil!
Potká Roubíček pana Jajtelese na Wilsoňáku a ptá se:
- Odkud jedou?
- Z Vídně.
- I toto, a co dělali ve Vídni?
- Ále, tchýni na pohřbu.
- Jó, Vídeň je holt Vídeň...
Kavárna na pláži v Oděse.
- Pane vrchní, mohu si dát šálek kávy?
- Oj vej, další šlimazel. Jsem snad doktor, abych věděl, zda si můžete dát kávu, nebo ne?
"Nemusíš pořád dělat: hm, hm," povídá Sára popuzeně manželovi, "už deset minut nic neříkám."
"Slečno Rózo, potřebuju mluvit se šéfem!"
"Ale pan Goldschmied tu není."
"Vždyť jsem ho před chvilkou viděl!"
"On vás taky."
- Sárinko, splň mi, prosím, poslední přání...
- Samozřejmě, a co to má být?
- Vdej se šest měsíců po mé smrti za Silbermana!
- Ale vždyť ho nemůžeš ani vystát!
- Právě!
Potká se Kohn s Roubíčkem a Kohn se ptá, Roubíček voni maj tu dceru a co pracuje na ministerstvu zdravotnictví, neříkala vám, jak to bude vypadat po prázdninách.
Roubíček odpoví: Prej se chystá novej lockdown, kdy celejch 10 milionů lidí a dva sloni budou muset bejt zavřený doma.
Kohn na to a proč ty dva sloni?
Roubíček zakroutí hlavou, To jsou celý voni. Každej se ptá proč dva sloni, ale proč těch 10 milionů lidí nezajímá nikoho.
"Vypadaj ňák ustaraně, Roubíček. Copa se jim stalo?"
"Ále, řek' jsem Sáře u snídaně něco tak strašnýho, že slíbila, že na mě měsíc nepromluví!"
"Oj vej, a kdypa jim to začne?"
"Začne? Dneska to končí!"
Když lékař sdělí pacientovi, že mu zbývají dva týdny života, stráví je -
- Američan u právníka přípravou závěti.
- Francouz s milenkou v posteli.
- Rus s lahví vodky.
- Žid si prostě najde jiného doktora.
Malý Moše pobíhá po bytě a vykřikuje:
"Jsem Robin Hood, jsem Robin Hood!"
Matka na něj se zalíbením kouká a říká směrem k otci:
"Bude z něj spravedlivý člověk."
"Nedělej ukvapené závěry," vykoukne otec zpoza novin, "ještě nedočetl k tomu, jak Robin rozdával chudým..."
Na pohotovosti v Oděse:
- Vytažení toho hřebíku z hlavy bude stát deset tisíc.
- Ale já mám zdravotní pojištění!
- Na pojišťovnu ho můžu jen ohnout, abyste netrhal polštáře...
Probíhá mezinárodní soutěž v otvírání trezorů. Úkolem je do pěti minut otevřít dokonale zabezpečený trezor s milionem dolarů uvnitř. Peníze dostane ten, kdo to zvládne.
Nastoupí Američané, porota zhasne světla a když po pěti minutách rozsvítí, ukáže se, že si Američané poradili s elektronickým zámkem, ale mechanický nerozlouskli.
Nastupují Italové. Zhasnou světla, po pěti minutách se rozsvítí - borci otevřeli mechanický zámek, ale zasekli se na elektronice.
Nastoupí dvojice z Oděsy. Porota zhasne světlo, uplyne pět minut, ale nerozsvítí se.
Ze tmy se ozve šepot s charakteristickým přízvukem:
"Izjo! Právě jsme vzali milion dolarů. NA CO POTŘEBUJEŠ TY ŽÁROVKY?
Doktor Lévy začal pomýšlet na důchod a tak najal mladého doktora Simona a začal ho seznamovat se svými pacienty.
Při odpolední obchůzce pacientů nejprve navštívili paní Goldblumovou, která už týden marodila a ležela zesláble na posteli.
"Tak co je s vámi, Miriam?" zeptal se doktor Lévy.
"Už několik dní mám silný průjem, pane doktore, nemůžu se toho zbavit."
"Mám podezření, že jíte příliš mnoho čerstvého ovoce," řekl doktor Lévy. "Pár dnů ovoce omezte a bude po problému."
Na ulici se doktor Simon zeptal doktora Lévyho:
"Jak se vám podařilo tak rychle určit diagnózu? A proč jste ji nevyšetřil?"
"Vyšetření nebylo potřeba," odpoví doktor Lévy. "Všiml jste si, že jsem upustil stetoskop na zem u její postele?"
"Ano, všiml," odpověděl doktor Simon.
"To je takový fígl, který se občas hodí. Když jsem se pro stetoskop sehnul, uviděl jsem pod postelí ohryzky od jablek, slupky od pomerančů a banánů, tak jsem, myslím, rychle odhalil příčinu problému." "Super, to si musím zapamatovat."
Pak dorazili k druhé pacientce.
"Rút, co vás trápí?" zeptal se doktor Lévy.
"Pane doktore, já jsem hrozně unavená! Vůbec nemám sílu něco dělat."
Doktor Simon chvíli poslouchá a pak překvapivě vstoupí do rozhovoru:
"Řekl bych, že trávíte příliš mnoho času prací v synagoze. Doporučuji abyste to trochu omezila - jsem si jistý, že se tím problém vyřeší."
Když odcházejí z domu, doktor Lévy říká mladšímu kolegovi:
"Znám Rút velmi dobře a vaše diagnóza je pravděpodobně správná. Ale rád bych věděl, jak jste na to tak rychle přišel."
"To bylo jednoduché," odpověděl mladý doktor. "Použil jsem váš trik se stetoskopem, když jsem pro něj sehnul, hned jsem viděl příčinu."
"A co jste viděl pod postelí?" zeptal se doktor Lévy nedůvěřivě.
"Rabína!"
Potká Grossmann Katze a říká: "Oni byli nedávno v Tarnopoli, že? Co je tam nového?"
"Vůbec nic," pokrčí Katz rameny. "Snad jen, že tam štěkal pes."
"A proč štěkal?"
"Protože se tam seběhla spousta lidí."
"A co tam ty lidi dělali?"
"Vím já?" pokrčí Katz rameny. "Asi sledovali, jak policajti chytají a v želízkách odvádějí jejich bratra."
"Mého bratra?" diví se Grossmann. "A proč ho odváděli?"
"Prý falšoval směnky."
"Že falšoval směnky?" pozvedne Grossmann obočí. "Ale to přeci není žádná novinka!"
Katz rozpřáhne ruce: "No vždyť jim povídám, że v Tarnopoli není nic nového!"
"Izáku, viděl jsi už někdy detektor lži?"
"Nejen že jsem viděl, já jsem se s ní i oženil!"
První zářijové ráno. Typická jidiše mamele jde budit svého syna. "Vstávej, Mojšele, musíš do školy."
Mojše se k ničemu nemá. "Přines mi snídani do postele, dneska nikam nejdu."
Mome se diví: "Pročpak to? Začíná školní rok, měl bys tam jít."
Mojše oponuje. "Podívej, mome, letos to nebude jinak. Oni mě tam nemaj rádi a já nemám rád je."
Mome oponuje. "Nu, snad. Ale jít bys tam měl. Jednou je to koneckonců tvoje škola. A ty jsi tam ředitel."
V Tel Avivu proslul svým taktem jeden soudce, který takto zahájil výslech:
"Svědkyně nejprve sdělí svůj věk. Poté bude vzata pod přísahu."
Sára na smrtelném loži prosí manžela: "Slib mi, Kohn, že až umřu, půjdeš za rakví s mojí matkou."
"Tak dobře, Sára, já ti to teda slibuju, ale chci, abys věděla, že budu mít zkaženej celej den."
Není žádná hanba být chudý. Je to ale jediná pozitivní věc, která se dá o tom říct.

Každý, kdo navštěvuje psychiatra, by si měl nechat vyšetřit hlavu.

Psychoanalytik je židovský doktor, který nesnáší pohled na krev.

Neurotik buduje vzdušné zámky, psychotik si myslí, že v nich pobývá a psychoanalytik vybírá nájmy od obou.
Jákob Solomonovič hledá nového účetního.
A starého také!
- Haló! Policie? Tady majitel klenotnictví! Chtějí mě okrást!
- Rabinoviči, zase vy? S tím vám nepomůžeme. Pokud zákazník požádá o 5% slevu, není to podle zákona považováno za loupež!
- Rabi, jaký je rozdíl mezi svobodným a ženatým mužem?
- To je tak: svobodný nestíhá najít vhodná slova a ženatý je nestíhá použít...
Dudu Greenberger četl svoje ranní noviny, když se najednou zarazil u rubriky Úmrtí. Něco se mu tam nezdálo, jak ji jen tak přelétl očima, ale ono se mu nemělo co zdát, stálo tam jeho vlastní jméno. Zavrtal se očima do textu, ale bylo to tak a tuhnul každým slovem. Jméno, datum narození, místo narození, pozůstalí, všechno sedělo. Celý tumpachový si otřel pot z čela….a nenapadlo jej nic chytřejšího, než zavolat svému právníkovi.
"Haló, Michale, četl jsi dnešní Forward Daily?"
"Jasně, že jo. A kdo volá?"
"Kdo by měl volat? To jsem já, Dudu. A chci zažalovat ty noviny."
"Dudu Greenberger?" zavyl právník.
"No jasně, a co má bejt? Já chci, abys zažaloval Forward Daily."
"Moment, Dudu," přerušil ho stísněně právník," a odkud voláš?"
Pan Weinstein leží u psychoanalytika na pověstném kanapi.
"Pane doktore, už se to nedá vydržet. Nesnáším lidi. Nemohu mezi lidi. Zblázním se z nich. Kdo se na to všechno má dívat? Poradit si nedají, neposlouchají, řeč s nimi kloudná není. Jenom samé zlobení, sváry, hádky a křik! Nacpou si téřich a nic jiného je nezajímá…." Psychoanalytik na to:
"Klid, pane Weinstein, lehněte si, uvolněte se a zhluboka dýchejte. Zavřete oči a pak mi začněte pomalu všechno vyprávět, pěkně od začátku. Času máme habaděj, není kam spěchat." Pan Weinstein se nadechne a spustí:
"Na počátku jsem tedy stvořil nebe a zemi…"
Angličan má manželku a milenku a miluje manželku.
Francouz má manželku a milenku a miluje milenku.
Žid má manželku a milenku a miluje svou matku.
Plukovník Isajev byl údajně sovětský agent, který si pro práci v nacistickém Německu, jako poručík wehrmachtu, zvolil židovské krycí jméno Stirlitz. Každopádně se o něm vypravuje několik víceméně slabomyslných vtipů.
Müller přišel do své kanceláře a uviděl Stirlitze podezřele stojícího u trezoru.
- Co tady děláte, Stirlitzi? zeptal se přísně.
- Čekám na tramvaj, odpověděl Stirlitz.
Müller opustil kancelář a na chodbě mu to došlo:
"Kde by se vzala tramvaj v mé kanceláři?" Běžel zpátky do pracovny. Stirlitz už tam nebyl.
- Asi mu to už jelo, pomyslel si Müller.
Stirlitz přistoupil k oknu a vysmrkal se do záclony. Ještě naposledy se chtěl cítit jako plukovník Isajev.
Stirlitz vypadl z okna v desátém patře. Zázrakem se ve čtvrtém zachytil za parapet. Zázrak mu opuchl a ještě dlouho ho bolel.
Na generální štábu přijde posel.
- Pánové, všichni důstojníci půjdou ve čtvrtek pomáhat do zemědělství!
Stirlitz se plácl do kolena:
- Еб твою мать! U vás je to stejný jako u nás...
Müller na to:
- To je mazaný, Stirlitzi! Předstírat, že jste ruský zvěd, abyste nemusel pomáhat na statku...
K Tausingerovým přišli v podvečer na návštěvu Krausovi. Celý byt voněl mnohoslibujícím jídlem. Neomylně to byl šoulet.
Návštěvníci se posadili do křesel a pan domácí před ně postavil mísu se sušenkami a kávu. Mezitím se zeptal:- Máte rádi šoulet?
- Velmi, velice, společně odpověděli Krausovi.
Domácí Tausingerovi si prostřeli na stůl dva talíře a příbor. Jídlo přinesené z kuchyně polechtalo čich návštěvníků.
Když si domácí sedli za stůl a s chutí pojídali vonící jídlo, nevydržel Kraus a zeptal se:
- Proč ses ptal, Leo, zda máme rádi šoulet, když jste nám z něho nenabídli?
- Jsme jen zvědaví, chtěli jsme to vědět.
"Izáku, a pamatuješ si, že jsi mi stále dlužen 300 dolarů?"
"Samozřejmě, to si budu pamatovat až do nejdelší smrti."
Mojše a Rivka byli manželé jen několik měsíců. Jednoho dne přijel Mojše domů z práce, Rivka ho už čekala a říká mu:
"Mám pro tebe skvělou zprávu, brzy budeme v tomto domě namísto dvou tři."
Mojšeho tvář se rozjasnila do širokého úsměvu a jeho oči se rozzářily.
"Toto je jeden z nejlepších dnů mého života!" řekl vzrušeně. Přiběhl k Rivce, objal ji a dal ji velkou pusu.
"Jsem tak ráda, že to taky tak cítíš," řekla Rivka. "Moje matka se nastěhuje zítra."
Jeden o dodržiavaní šabatu:
Starý pán Goldstein sa na šabat vracia zo synagógy. Býva na šiestom poschodí a odhodláva sa vyjsť po schodoch peši.
V jeho veku je to, samozrejme, dosť namáhavé. Na treťom poschodí mu dochádza dych a preto sa oprie o stenu.
Vyjde susedka a pýta sa ho: "Pán Goldstein, prečo nejdete výťahom?"
"Dnes je deň odpočinku," zaznie odpoveď.
Potká Kohn Roubíčka.
"Mám podezření, že mě moje Sára podvádí.
S nějaký lesníkem nejspíš.
" "Podle čeho tak souděj?"
"Takový drobný ale výmluvný náznaky – nemáme psa, ale na zahradě jsou občas vidět psí stopy.
Sára navíc měla na kabátě psí chlupy. Taky máme poslední dobou nějak hodně zvěřiny, tuhle byl dokonce bažant. Z krámu to není.
A pak jsem si všimnul, že doma ve vázách jsou častěji kytice lučního kvítí. Sousedce zařídila náklaďák dříví. Šla do fitcentra a přinesla si dvě klíšťata.
U televize mi řekla, že je blbost, aby brokovnice dostřelila 100 metrů.
Šátek, co nosí na nákupy, měla od smůly a jehličí. Najednou má úžasnej přehled, jaký zvířátka a kytičky jsou chráněný.
Několikrát donesla košík hub, jako že nasbírala sama. Nedávno i borůvky. Vrtá mi to hlavou."
"To já mám podobnou starost. Bojím se, že moje Rebeka mi je nevěrná s elektrikářem."
"Proč myslej?"
"No proč, onehdá jsem přišel dopoledne domů, a v posteli nahej elektrikář."
- Tady prosím sako, klobouk, kabát...
- A proč ne i kalhoty?
- A nechtějí mi říct, v jaké restauraci si omylem z věšáku vezmu cizí kalhoty?
Jednou vzal Kohn ženu vlakem do Pardubic. Sára sedí proti němu. Stanice za okýnkem vesele ubíhají...Poříčany...Český Brod...Nymburk...když za Kolínem Kohn promluví: "Pojď si sednout ke mně".
Sára se k němu něžně přivine :"Co tak najednou, Izáku?"
"Ale, už jsem se na tebe nemohl dívat".
Manželé Seligmanovi si vyjeli na zimní dovolenou do Alp. Hned druhý den Seligman oznámil ženě, že si vyjde na vysokohorskou túru: "Neboj se o mě, Rachel, nejpozději v pět večer jsem zpět."
Když do večera nepřijde, Rachel zalarmuje Horskou službu a Červený kříž. Záchranáři vyrazí do akce, vystoupí na nejbližší kopec a volají: "Pane Seligman, kde jste? Ozvěte se, je tu Červený kříž!"
Ale nad Seligmanem jako by se slehla zem. Záchranáři tedy vystoupají na další kopec a opět křičí: "Tady Červený kříž, pane Seligman, ozvěte se!"
Ticho. Začne hustě sněžit a záchranáři už chtějí pátrání ukončit. Ještě naposledy zavolají: "Tady Červený kříž, tady Červený kříž! Pane Seligman, pane Seligman, ozvěte se, ozvěte se!!"
A z nedaleké sněhové závěje se ozve slabý hlásek: "Já už jsem přispěl…"
Umíral jeden bezdětný Žid. Pozval k sobě rabína a dal mu sto rublů, aby je rozdělil podle vlastního uvážení.
Zvěst o penězích se po tom městečku bleskově rozšířila , a sotva muž zavřel oči navždy, objevila se u rabína delegace pohřebního bratrstva Chevra kadiša, aby požádala o ty peníze s odůvodněním, že plot starého hřbitova je poškozený a že psi a divoká prasata hřbitov poškozují.
"Zcela správně!", odpověděl rabi. "Jen bych rád věděl, odkud se psi a prasata tak rychle dozvěděli o těch penězích, které zesnulý u mne zanechal?"
Mladý Móric Rotschild měl za úkol napsat esej na téma chudá rodina. Móric chvilku přemýšlí a pak začne psát." Byla jedna chudá rodina. Otec byl chudý, matka byla chudá. Chudá byla i jejich služka, šofér i zahradník. I jejich kuchař byl chudý..."
Pan Kohn cestoval na zaoceánském parníku. K večeru pokuřoval na palubě, když tu náhle přiběhl plavčík a začal vykřikovat: "Loď se potápí! Loď se potápí!" Pan Kohn dále pokuřoval a na pokřik nijak nereagoval. "Pane, jste hluchej? Říkám, že se loď potápí!" Kohn se otočil a pravil nevrle:
"No a, je snad moje?"
Otče! Otče, považ, dva z mých pacientů se úplně uzdravili!
- Šamajim, Icík, já netušil, že jsi až takové nemehlo...
Ptá se Mandelbaum Katze: "Aron, proč si nechceš vzít za společníka do firmy Grünfelda? Podniku by to prospělo!"
"To máš tak, Grünfeld byl zasnouben s mou paní předtím, než jsem se s ní oženil já. A mám mít za společníka někoho, kdo je chytřejší než já??"
-Rivka, jestli zemřu, nezůstávej sama a znovu se vdej. Buď šťastná. Ať se ten člověk dobře stará o naše děti.
-Já už z tebe nemůžu. Té polívce nic není. Když nechceš, tak ji nejez.
"Obžalovaný, co jste dělal před svatbou?" ptá se soudce Rabinoviče.
"Co jsem chtěl, ctihodnosti."
- Haló Moše, nezapomněl sis dneska kalhoty?
- Nezapomněl, mami.
- A snídani jsi ráno snědl?
- Snídal jsem, mami, opravdu...
- Neodsekávej své matce! Kdo se to tam směje?
- Ministři, mami, máme jednání...
- Ještě chvíli počkají, však také mají matky. A jestli ne, tak zaskočím a srovnám je sama!
Potká pan Beck pana Picka: "Tak tady jim, Pick, vracím tu stovku, co jsem si od nich ondyno půjčil."
"Ondyno?", diví se té drzosti Pick, "co to tu žvaněj, Beck, jakýpak ondyno? Před pěti lety, Beck, před pěti lety si tu stovku půjčili.
To by teď museli vrátit s úrokama celej majlant, za tu dobu! Věděj co, Beck? Nechaj si tu stovku. Mě totiž ta blbá stovka nestojí za to, abych si o nich měnil názor! "
Sára: "Izáku, neprovdám se za tebe, tady ti vracím snubní prsten!"
Izák: "A kde je krabička?"
židovská GPSka:
"A teď doprava...jestli proti tomu maminka nic nemá. Jinak můžeme klidně i doleva..."
Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst.
Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?"
Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu:
"Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"
Roubíček přijde večer domů v neveselé náladě, lehne si v ložnici ke své ženě a začne jí pomalu svlékat.
"Promiň, dnes ne, dnes to nepůjde," říká Sára.
"Vy jste se na mně snad všechny domluvily, nebo co?"
Mojše má 11 dětí, každý rok přírůstek, jako zvon na věži. Už se doma nemohou vejít. Vydá se tedy za rabínem se svým trápením.
"Poraď, rebe, jedenáct krků doma, každý rok nový, uživit je nemůžu. Co mám dělat?"
Rabín promnul vousy a suše vece: "Nic. Nedělej vůbec nic."
Jednoho horkého letního dne přišel Herš požádat jistého boháče o dar. Řekli mu, že se boháč před vedrem uchýlil do sklepa. Herš šel za ním do sklepa a našel ho, jak v bílém rouchu leží na lavici. "Co si přeješ?", zeptal se boháč.
"Potřebuji peníze, abych nakoupil na šabat."
"Dostaneš je, když uhádneš, co mi chybí."
Herš se na něj podíval a řekl: "Co ti může chybět? Rubáš na sobě máš, pod zemí ležíš také, pak už jen ti chybí, aby tě žrali červi!"
Herše jednou navštívil známý. Heršova žena právě uklízela, a tak si známý myslel, že je to služebná.
"Tobě se daří dobře!", řekl Heršovi. "Dokonce i služku si můžeš dovolit!"
"Co tě to napadá?", ohradil se Herš. "Myslíš, že bych si takhle ošklivou služku vzal domů?"
- Izjo, až se vezmeme, budu s tebou sdílet všechny tvé obavy a starosti...
- Ale, Sárinko, já nemám žádné obavy ani starosti!
- Říkám, až se vezmeme.
Jašo, představ si: šestkrát jsem dneska projela na červenou a ani jednou jsem nedostala pokutu!
Takže jsem trochu přidala a za ušetřené peníze jsem si koupila krásné šaty!
"Fimo, co to píšeš?"
"Dopis na rozloučenou," odpoví manžel. "Piš čitelně! Minule to nebylo k přečtení."
Karpeles přišel na poštu, aby poslal svému obchodnímu společníkovi Bierbaumovi telegram – tedy značně nákladnou záležitost placenou podle rozsahu: "Naše nabídka byla úspěšná, podrobnosti následují v dopise. S veškerou úctou Karpeles."
Poštovní úředník za přepážkou si text prohlédne a radí: "Nechcete vynechat to ‚s veškerou úctou‘?"
Karpeles se na něj zkoumavě podívá: "Oni Bierbauma znají, co?"
Potká Blum Katze:" Zdravím jich, Katz, jak jde život? Co obchody? Co doma, děti? Co mladá paní? A propos, mladá paní....to věděj, že se jejich mladá paní slejzá s Móricem Sternů odnaproti? Nevěděj? Věděj, ono je to možná lepší, že to nevěděj. Maj pravdu, zůstanou u toho, že nic nevěděj. Gut šabes!"
Shira Sternová měla pocit, že její tříletý syn Benny je trochu jiný než ostatní děti, a proto ho vzala k psychiatrovi.
"Dobrá," řekl doktor, "zkusíme pár jednoduchých testů."
"Řekni pár slov," obrátil se na Bennyho, "cokoli, co ti přijde na mysl."
"Nevíš," zeptal se Benny matky, "chce logicky konstruované věty nebo jen pár náhodných izolovaných slov?"
Na hoře Sinaj předává Bůh Mojžíšovi Desatero. Baví se s ním ovšem i o košer pravidlech. Dlouhý, předlouhý výklad je už skoro u konce. A Bůh praví:
"A nezapomeň, Moše - nikdy neuvaříš kůzle v mléce jeho matky."
"Ahá... to znamená že nesmíme jíst maso a mléko dohromady, že?"
"Eh, cože? Ne! Říkám - nikdy neuvaříš kůzle v mléce jeho matky!"
"Ach, odpusť mi mou neznalost, Bože. Říkáš tedy, že mezi konzumací masa a mléka musí být alespoň šest hodin odstup?"
"Moše, netruj mě! Povídám jasně, že neuvaříš kůzle
v mléce jeho matky!"
"Ahá, už tomu rozumím! Máme mít na maso i mléko oddělené nádobí, a pokud by se v těch nádobách snad vařila ta druhá potravina, je nutné je vykošerovat."
"Víš co, Moše? Dělejte si to, jak chcete..."
Zavolal newyorský právník dr. Goldstein svému příteli Rosenbaumovi, bohatému sběrateli umění.
"Saule, mám dvě zprávy," říká právník.
"Víš, měl jsem hrozný den, Simone, tak nejdřív tu dobrou."
"No, dnes jsem potkal tvojí ženu a ona se mi pochlubila, že investovala pouhých 5000 dolarů do dvou velmi pěkných obrázků, o kterých si myslí, že jí vynesou něco mezi 15 a 20 miliony dolarů ... a myslím, že by mohla mít pravdu."
"Ježkovy oči! To zní báječně! Moje žena je skvělá obchodnice, že? Teď už zvládnu i tu špatnou zprávu."
"Jsou to fotografie tebe a tvojí sekretářky v posteli."
"To vám, pane Rosenbaum, není nic platný, že vy u sebe doklady máte, když dáma ne. Takže, když jsem vás spolu přistihl v pokoji na hotelu, a vám se nepodařilo dokázat, že to je vaše manželka, holt vám musím dát padesát korun pokuty. "
"Tak to já bych pro nich, pane vachmajstr, měl lepší kšeft!"
"Jak to myslíte?"
"Já bych jim na ruku špendýroval pět set, kdyby se jim podařilo prokázat, že tady Sára moje manželka není."
- Kolik obyvatel žije v Oděse?
- Milion.
- A kolik Židů?
- Jste hluchej, nebo co?
Rok 1979
- Jurij Vladimiroviči, kolik máme v Sovětském svaze asi tak Židů?
- Podle posledních poznatků o něco méně než půl druhého milionu, Leonide Iljiči...
- Nu dobrá. A kolik z nich by přesídlilo do Izraele, kdybychom jim to povolili?
- Podle posledních poznatků něco přes patnáct milionů, Leonide Iliči...
Hugo Mendl se netaktně ptá své sestřenice, kolik je jí vlastně let.
"Víš, Hugo, že vlastně nevím? Musím to spočítat. Vdávala jsem se, když mi bylo osmnáct a mému muži třicet.. Dnes je mému muži dvakrát tolik, takže mně je
36 let."
Papež zemřel. U nebeské brány na nic nečeká, a rovnou se hrne dovnitř. Svatý Petr ho zastaví a ptá se:
"Kampak tak rychle, strejdo?"
"Kam asi? Do ráje!"
"A kdopak jich tam asi pustil? Ani se nezeptají,
a rovnou se tlačej!"
"Já jsem přece papež! Nejvyšší zástupce Boha na zemi!"
"Tak na takový žerty si tady ale opravdu moc potrpíme! Alou ven, potvoro drzá!"
"Hned mi zavolejte Ježíše! Ten ví, kdo JÁ jsem!!!"
Petr skutečně zavolá Ježíše, který vyslechne papežovu stížnost. Jen papež skončí, Ježíš padne k zemi, svíjí se
v křečích, směje se tak, že nemůže dech popadnout. "Petr k němu přiběhne
a vyzvídá:
"Ješu, co je to za klauna?
Co je to za legraci?"
Ježíš na to skrze slzy a výbuchy smíchu:
"Je to....k neuvěření....ale
v určité....formě....pořád....
funguje....náš starej....
rybářskej....kroužek!!!"
Ve škole.
"Děti, co uděláte, když jste samy v lese a najednou se před vámi objeví cizí muž?"
Všechny děti až na malou Sáru jednohlasně křičí:
"Utečeme, pani učitelko, utečeme!"
Jen malá Sára vrtí hlavou.
"Sáro, proč vrtíš hlavou?
Co bys udělala ty?"
"No, paní učitelko, zůstala bych stát. Pak bych mu rozepla kalhoty a pomalu je stáhla ke kotníkům."
"No Sáro!", lape učitelka po dechu.
"Pak bych mu stáhla spodky."
"Proboha, Sáro!"
"Potom bych si vyhrnula sukni."
Učitelka je téměř na omdlení.
"A pak bych vyzkoušela,
kdo umí běžet rychleji!"
"Přijde Roubíček za Kohnem:
"Kohn, poslouchaj, voni spali s mojí ženou!"
"Momentík, kouknu se do diáře…ano, spal."
"Ale to se mi vůbec nelíbí!!"
"Momentík, kouknu do diáře…ani mně se to nelíbilo!"
Tate řekni mi, co je to gradace?
Koukni babe, a zavolá číslo Bluma.
...Haló Blum, je doma jejich syn Hugo?
Dobře tady Blum, ale já žádného syna Huga nemám!
Po chvíli opět vytoči číslo Bluma a povídá: Haló Blum už je váš syn Hugo doma?
Znovu jim říkám, že žádného syna Huga nemám!
Po chvíli opět volá Bluma, tak už se vrátil váš syn Hugo?
Jsou mesuge, kolikrát jim mám opakovat že žádného syna Huga nemám!?
...Tak tomu se říká gradace!
Synator zavolá opět Bluma: "Ahoj Tate, tady Hugo, nevolal mi někdo?"
Izákova tchýně ležela již delší dobu v nemocnici, a tak se doma střídali v návštěvách. Když se Izák vrátil domů z poslední návštěvy, žena se hned vyptávala, jak se vede mamince.
"No, vypadá skvěle! Příští týden ji propustí z nemocnice a vrátí se k nám domů! Dožije se stovky."
"Páni, to je skvělé!" říká manželka, "ale včera vypadala hodně špatně a doktoři jí dávali jen několik dní?!"
"Nevím, jak vypadala včera," odpověděl Izák, "ale dnes, když jsem dorazil do nemocnice, mi doktor řekl, že bychom se měli připravit na nejhorší."
Zazvonil zvonek, bordelmamá otevřela dveře a na prahu stál postarší vousatý pán v rabínském oděvu.
"Můžu dál?" zeptal se šeptem.
"Ale rabi," řekla madam poněkud zaskočeně, "asi jste zabloudil. Tady je…"
"Vím dobře, kde jsem," přerušil ji rabín. "Nepřišel jsem na slepičí polívku, ne? Přiveď dívky."
Stále trochu vykolejená, přivedla madam několik dívek, aby si rabín mohl vybrat. Rabín si se zájmem prohlížel jednu po druhé, až došel k Rosie, velké zrzce s obrovskými ňadry.
Uznale se na ni podíval a řekl: "Tuhle si vezmu!"
Zaplatil požadovanou částku a Rosie si ho odvedla nahoru.
Pomohla mu z kabátu a ten opatrně zavěsila na hřebík na dveřích. Pak ho zbavila zbylého oblečení a ulehli do postele.
K dívčině údivu se z rabína vyklubal zkušený a neúnavný milovník. Nakonec i taková zkušená profesionálka, ke svému překvapení, dospěla k orgasmu.
Chvíli v posteli odpočívali a pak se Rosie osmělila a zeptala se rabína na věk.
"Bůh byl ke mně laskavý," odpověděl rabín. "Je mi osmdesát osm."
"To je úžasné. Poslyšte, rabi, kdybyste by zase poblíž a měl náhodou chuť, poručte si zase mě – Rosie. Velice ráda vás potěším."
"Co tím myslíš, kdybych měl náhodou chuť?" řekl rabín trochu uraženě. "Dopřej mi šlofíka pět minut a zase budu mít chuť."
"Opravdu, rabi? Tak si beze všeho zdřímněte."
Rabín se uvelebil v posteli na zádech, položil si ruce na hruď a řekl:
"Ještě jedna důležitá věc: až budu spát, vezmi do pravé ruky moje varlata a drž je opatrně tak, aby se nedotýkala prostěradla."
Jak rabín řekl, Rosie udělala: zatím co on spal, ona držela rabínův šourek opatrně pár centimetrů nad prostěradlem.
Po pěti minutách se rabín probudil a řekl: "Jsem připraven."
A také byl, protože její vyvrcholení bylo ještě lepší než to první.
Když konečně popadla dech, Rosie řekla:
"Bylo to báječné, rabi, ale v čem spočíval ten trik s varlaty? Proč se nesměla dotýkat prostěradla, zatímco jste spal?"
"Nu," řekl rabín. "Jsi hodná a šikovná holka a moc se mi líbíš. Ale na druhou stranu se ještě neznáme tak dobře a v kapse kabátu, co mi visí na dveřích, mám tisíc liber v hotovosti."

Rivka zrovna vaří oběd, když zazvoní zvonek u dveří. Otevře dveře a tam chlapík v obleku.
"Dobrý den, madam jsem svědek Jehovův a …", začne chlapík.
"Zrovna mám oběd na plotně, tak pojďte dál, pak si promluvíme," odpoví Rivka.
Muž trochu překvapený vejde do domu.
"Mám docela frmol, tak to nejdřív dovařím, chvilku počkejte. Tady máte zatím vodu."
Rivka odběhne a chlapík se nervózně posadí ke stolu.
"Tak je to hotovo. Nadala jsem vám taky, přeci nebudu jíst sama," pobídne ho Rivka. "Jezte a pak si popovídáme."
"Tak já sklidím a přinesu kávu a hned jsem u vás," řekne po jídle Rivka a zase odběhne.
Chlapík žmoulá ruce, ale stále čeká.
"Tak tady máte kávu a sušenky," vrátí se Rivka do jídelny. "Povídejte, co jste mi chtěl vyprávět?"
"Upřímně, madam, nevím, co říci. Tak daleko jsem se ještě nikdy nedostal."
"Každé pondělí vám ráno položím otázku," říká paní učitelka Goldsteinová. "Kdo jako první správně odpoví, má do čtvrtka volno!" V pondělí se zeptá:
"Kolik litrů vody je Středozemním moři?"
Nikdo neví.
Další pondělí se zeptá: "Kolik zrnek písku je na Sahaře?"
Opět nikdo neví.
Příští pondělí vejde učitelka do třídy, podívá se na katedru a řekne:
"Kdo sem položil to euro?"
"Já!" zakřičí Mojše. "Nashle ve čtvrtek!"
"Vojáku Rabinowitschi, co uděláte, když zazni rozkaz, 'Dobrovolníci vpřed!'”
"Ustoupím na stranu, aby mohli jít dobrovolníci vpřed!”
Předkové Ignáce Porgesa byli také izraelité. Ale Ignác Porges je katolík.
Když se přišel nějaký pan Thierfelder ucházet o jeho dceru Vlastu, tu řekl mu pan Porges: "Milý pane Thierfelder, z toho nebude nic. Za prvé jste žid a my křesťani. Za druhé nemáte peníze, a to je u nás židů to hlavní!"
Mladý čerstvě vystudovaný rabín odchází do Ameriky a učitel mu na cestu dá moudrost: Život je jako hluboká studna. On si to zapamatuje.
Za čtyřicet let je v New Yorku známým rabínem a při cestě do Evropy zastihne svého učitele na smrtelné posteli.
Říká mu: Mistře, 40 let jsem o tom přemýšlel a pořád se mi nezdá, že by život byl jako hluboká studna.
A stařeček řekne: Když myslíš, tak teda není. A zemře.
Kohn je na dovolené v Londýně a v baru koketuje s atraktivní ženou. Ta mu pošle po číšníkovi lístek. Kohn však neumí anglicky a požádá proto číšníka, zdali by mu to nepřeložil do němčiny.
Číšník vzkaz přečte a okamžitě Kohna vykáže z lokálu.
Zklamaný Kohn přijde do hotelu a požádá recepční, aby mu vzkaz přeložila. Ta zrudne hněvem a požádá ho, aby si co nejrychleji sbalil zavazadla a opustil hotel. Nešťastný Kohn odejde na policii, tam jim řekne, co se mu stalo, a ukáže jim lístek se vzkazem. Službu konající policista si to přečte a potom kategoricky prohlásí:
"Pane Kohn, okamžitě opusťte území Velké Británie!"
Co Kohnovi zbývá, vezme zavazadla, nasedne na loď a na palubě potká Kleina, svého známého.
"Dobře, že jich vidím, Klein! To si nedovedou představit, co mne potkalo!"
A povypráví mu celý svůj příběh. Nakonec se zeptá:
"Klein, vždyť oni mluví anglicky, jestli se nepletu, nepřeloží mi ten lístek?"
"To víte, že přeložím, když jim to udělá radost. Sám jsem zvědavý, co na něm stojí."
"Počkají minutku, musím pro něj do kajuty," řekne Kohn a odběhne. Za chvíli se vrátí s nešťastným výrazem ve tváři:
"No víš, Klein, asi jsem ho ztratil..."
"Rabbi, to byla kurevsky dobrá řeč," řekl Izzy, místní zbohatlík, když v sobotu ráno v synagoze potřásal rukou rabínovi.
"Děkuji, ale takhle byste v templu mluvit neměl," namítl rabín.
"To byla tak kurevsky dobrá řeč, Rabbi" pokračoval Izzy, "že jsem se rozhodl věnovat sto tisíc na opravu šulu!"
"To si děláte prdel, ne?" neudržel se rabín.
Na sovětské vojenské akademii má přednášku spojenou s diskusí význačný generál. V diskusi se jeden z posluchačů předpisově zahlásí a klade otázku: "Budeme muset bojovat ve třetí světové válce?"
Nato generál: "Ano soudruzi, se vší pravděpodobností, ano." Další posluchač se ptá: "A kdo asi bude, soudruhu generále, náš nepřítel?" "Náš nepřítel bude nejspíš Čína."
A další dotaz: "Ale nás je 150 milionů a jich jeden a půl miliardy. Můžeme vůbec vyhrát?".
A generál: "Soudruzi, dívejte se na to takhle. V moderní válce nerozhoduje kvantita ale kvalita. Tak třeba na Středním Východě stojí 5 miliónů Židů proti 50 miliónům Arabů. A Židé zatím vždycky vyhráli."
Nato další posluchač: "A soudruhu generále, máme dost Židů?"
Dvě dámy z chasidské části Williamsburgu jely autobusem do Brooklynu a hádaly se o okno.
"Jestli to okno zůstane zavřené, tak se tu udusím!" prohlásila první.
"Když to okno otevřete," tvrdila druhá, "tak se nastydnu a umřu!"
Řidič autobusu chtěl spor uklidnit, ale nevěděl na čí stranu se přiklonit. Až se ze zadní části vozu ozval starší pán s jarmulkou:
"Tak nejdřív to okno otevřete. To zabije tu první. Pak ho zase zavřete. To zabije tu druhou. A my ostatní pak můžeme pokračovat v klidu do města."
Chlapovi odjela manželka do lázní, tak samozřejmě sezval kamarády a udělali chlastačku. No a jak byli všichni ožralí, majitele domu napadlo opít i svého rotvajlera. Jak vymyslel, tak se stalo, ale pes dělal doma nepořádek tak ho chlapi vyhnali ven.
Ráno když se probudili pes ležel na schodech před domem a v tlamě měl sousedovic jezevčíka.
Chlap se vyděsil, co by z toho mohlo být za průšvih, tak neváhal, vzal mrtvého psa a položil ho sousedovi přede dveře, jako že pošel sám od sebe.
Další den potká chlapík schlíplého souseda, tak mu to nedá a zeptá se: "Dobrej, sousede, jste nějakej smutnej, stalo se něco?"
"Ale ani se neptejte. Lidi jsou strašný kurvy. Pošel mi jezevčík, tak jsem ho zakopal na zahradě a ráno koukám, že ho nějaká svině vykopala a položila mi ho přede dveře!"
Přijde inspektor z hygieny do židovské pekárny a s manažerem prochází provozy. Nejprve přijdou do výroby bialych. Tam uvidí do půl těla svlečenou pekařku, která utrhne kus těsta, přitiskne si ho na prso a položí na plech a takhle pořád dokola.
"To je hrozně nehygienické," říká zděšeně inspektor. "Ať toho okamžitě nechá, nebo vám zavřu celou pekárnu!"
"Rebeko, přestaň, prosím, dělat další pečivo."
Když se pekařka oblékne a odchází zavolá na ni manažer:
"A řekni, prosím, Stanleynu, že dnes nebudeme dělat ani bagely."
Izák Rabinovič ve svých 70 letech poprvé vycestoval z Ruska. Jel totiž navštívit svého syna do Izraele. Po několika dnech pobytu se vrací z procházky po Tel Avivu, když na něj několik výrostků křikne:
"Táhni domů, smradlavej Ruse!"
Syn, který to slyšel se otci omlouvá, že se jedná jen lumpárnu hloupých výrostků. Izák se usměje a povídá:
"Neomlouvej se, Mojše. V Rusku jsem se narodil, v Rusku jsem prožil celý život, ale teprve v Izraeli se ze mě stal Rus."
Izák se špatně učí. Domluvy, výhružky nebo výprasky nepomáhají. Nakonec si ho otec zavolá a povídá:
" Už se s tebou nebudu rozčilovat. Uděláme kšeft. Za každou jedničku dostaneš dvě stovky, takže jestli jsi chytrý, tak se začneš učit."
Izák přijde druhý den do školy a hned za učitelem a povídá mu: "Co byste říkal kšeftu za stovku denně?"
Ferenc Molnár, maďarský romanopisec, dramatik a novinář, šel jednou s Torbergem po protilehlé straně ulice u Central parku, tam, kde se nacházel hotel Plaza, kde Molnár bydlel. Toho odpoledne tam vládl obzvlášť rušný pěší provoz a oni se museli neustále uhýbat chodcům spěchajícím proti nim, nebo hrnoucím se na ně zezadu. Torberg po chvíli navrhl, aby přešli na druhý, méně frekventovaný chodník, vedoucí podle parku. Molnár s obvyklou nedůvěrou odmítl: "Přejít na druhou stranu? Přes ulici? Mezi auty? Ani nápad. Něco takového rozumný člověk neudělá." Torberg namítl: "Ale vidíte, pane Molnáre, že i na druhé straně chodí lidé. Jak se tam dostali oni?"
Molnár s tím byl hned hotov: "Ti se tam už narodili."
"Voni jsou fakt jak umanutej, pane Kohn, s těma dvaceti tisícema! Vždyť voni ani nevěděj, co by s nima asi tak ausgerechnet dělali, kdybych jim je mýrnyx týrnyx teď a tady vrátil!"
"Koukaj, Roubíček, tak to vím naprosto přesně, co bych s nima dělal. Kdyby mi je mýrnyx týrnyx teď a tady vrátili ausgerechnet voni, nejdřív bych je přepočítal."
Sára potká v obchodním centru Brent Cross svoji kamarádku Ráchel.
"Dneska vypadáš hrozně unaveně, Ráchel. Stalo se ti něco?"
"Ano, ale něco velmi zvláštního: když jsem včera okopávala zahrádku, našla jsem starou lampu. Když jsem ji otřela, objevil se džin."
"To je úžasné, a mohla sis něco přát?"
"Mohla jsem si vybrat fotografickou paměť pro sebe nebo větší penis pro Izáka."
"A co sis vybrala?"
"Nemůžu si vzpomenout!"
Chlubí se takhle pan Stern v kavárně: Můj dědeček byl veterán 2. světové války. Během bitvy o Británii za jeden jediný den zničil 8 německých letadel a zabil tak 20 členů posádek! Byl to ten nejhorší mechanik, jakého kdy Luftwaffe měla.
"Rabi, je pravda, že muž a žena spolu nemohou tancovat?"
"Ano. Z důvodu skromnosti a cudnosti tancují každý zvlášť."
"Takže nemohu tancovat se svojí ženou?"
"Ne."
"No dobrá. A co sex?"
"Ten je v pořádku, v manželství je to normální."
"I různé polohy?"
"Jistě."
"Žena nahoře?"
"Jistě, to lze."
"A co zezadu?"
"Jistě, to také."
"A co ve stoje?"
"Ne! To v žádném případě!"
"Cože? A proč ne?"
"Mohlo by to svádět k tanci!"
Po krátké nemoci zemřel malý Jamie Krechtzman.
To není dobrý začátek a neměly by se v té souvislosti dělat žádné šoufky. To by ale nesměl být syn Rézi Krechtzmanové. Ta totiž na hřbitově zdvihla svému spravedlivému nářku stavidla:

"Jamie, boubelko můj, proč jsi nás opustil tak časně, tak mladý, ještě před rozpukem svého života? Ojvajvoj, ani doktor se z tebe nestihl stát, ani advokát! Boubelko můj, a teď jsi už tam nahoře, na nebesích, ojvajvoj! Před tváří Hospodinovou, ojvajvoj, tak mladý!
Řekni mu aspoň, koho všeho jsi tu v jakém zármutku zanechal, zvláště svou matku! A když už s ním budeš mluvit, řekni mu, ať pomůže tvému zarmoucenému otci sehnat nějakou lepší práci, aby mohl lépe uživit tvé zkroušené příbuzné!
Řekni mu, Jamie, boubelko, o mých bolavých zádech! Snad by si mohl najít čas pomoci i s tou mojí plynatostí! Nezapomeň ovšem na ten zarostlý nehet strýce Mórice!
Drahý Jamie, proboha, když už tam budeš, zmiň se o své sestře Nessy, je jí už čtyřiadvacet a je čím dál nervóznější, jestli by nevěděl o nějakém šikovném ženichovi! Jamie, a co se týče ...."

Jeden z hrobníků už to nevydržel poslouchat: "Když slyším všechny ty problémy vaší mišpoche, paní Krechtzman, soudím, jestli to nebude všechno nad síly vašeho mladýho? Jestli byste si to neměla vyřídit osobně?"
Pan Seligman leží na pohovce u svého psychoterapeuta.
"Pokračujte." vybízí doktor Epstein.
"Tak tedy bude tomu už měsíc, co se mi opakovaně zjevuje ve snu má matka, ale z jakéhosi podivného důvodu má Vaší tvář. Dokonce i dnes v noci, takový vividní sen. Vyskočil jsem z postele, hodil do sebe suchou topinku a černé kafe a hned běžel k Vám. Vysvětlete mi prosím, co to proboha může znamenat."
Doktor Epstein se hluboce zamyslí a potom se přísně podívá na klienta:
"Suchá topinka a černé kafe - tomu říkáte snídaně?"
Ze zoologické zahrady v Tel Avivu utekl lev.
Na druhý den stojí v novinách zpráva: Z naší zoologické zahrady utekl lev. Žádáme všechny, kteří ho viděli, nechť se přihlásí u hlavní pokladny a zaplatí 20 šekelů. Chaim Goldberg-ředitel
"Mně je úplně fuk, jak se jmenuješ. Necourej se mi po vodě, když tu chytám ryby!"
Kolik duchovních vůdců potřebujete na výměnu žárovky?
Žádného. Změna musí přijít zevnitř.
Kolik agentů Mosadu potřebujete na výměnu žárovky?
Nikdy jste neviděli žárovku. Nikdy žádná žárovka neexistovala. Je to jasný?!
Moše zašel v Tel Avivu do kina a všiml si, že muž v řadě před ním má s sebou psa. Řekl si, že pes bude asi asistenční, a doufal, že bude dobře vychovaný a nebude rušit. Film začal a po chvíli se během veselé části zdálo, že pes vydává tiché krátké štěkavé zvuky, které připomínaly smích. Když následovala smutná část, vypadalo to, že pes tichounce kvílí a tečou mu slzy. Když film skončil a rozsvítila se světla, poklepal Moše majiteli psa na rameno:
"Asi to bude znít divně, ale vypadalo to, že si váš pes ten film opravdu užil."
Chlápek se podíval na psa a přikývl.
"Ano, je to opravdu divné, protože knihu naprosto zkritizoval."
Kohn přijde na návštěvu k Wassermanovi a vidí, že jí nudle s mákem.
"Oni jeděj nudle s mákem?" ptá se Kohn, "a chutnaj jim?"
"Samozřejmě," odpoví Wasserman, "a voni co?"
"No, já je přímo miluju," říká Kohn.
"I ty včerejší?" na to Wasserman.
"Jo, i včerejší," odpoví Kohn.
"Tak přijdou zejtra."
Sára zavolá Mošemu do kanceláře, ale ten má před sebou kopec práce.
"Drahý, rozhodla jsem se vyměnit závěsy v obýváku. Ty staré jsou už potrhané."
"Ano, udělej to."
"A hostinský pokoj bych nechala vymalovat. Je příliš ponurý a ušmudlaný."
"Samozřejmě, udělej to."
"A představ si, že služka chtěla přidat gáži. To jsem se rozčílila, jak si to představuje a ona mi řekla, ať se tím mamonem udávím!"
"Ano, drahá, udělej to."
Jedna nejmenovaná univerzita v Izraeli se rozhodla postavit tým do univerzitních závodů osmiveslic. Pilně trénovali, ale ať dělali, co dělali, dosažené časy zdaleka nestačily ani na ty nejhorší týmy z ostatních univerzit. Nakonec se rektor rozhodl vyslat trenéra Jankela do Cambridge, aby tam na místní univerzitě tajně zjistil, v čem je tajemství úspěchu. Po několika týdnech se Jankel vrátil. Už znám tajemství jejich úspěchů," sdělil rektorovi.
Ano? A jaké je to tajemství?"
"U nich osm mužů vesluje a jeden radí."
Rebecca vezme svého přítele Howarda poprvé na návštěvu k rodičům.
"Těší mne, Howarde," pozdraví otec Rebeccy, "kde žijete?"
"Poblíž Finchley," odpoví Howard.
"Poblíž Finchley?" skočí do řeči Rebecca. "Jsi moc skromný, drahý. Tati, on má dům s deseti ložnicemi a dvěma hektary pozemků v Hampsteadu na předměstí Londýna."
"To je hezké, Howarde," řekne potěšeně otec, "a čím se živíte?"
"Mám nějaké nemovitosti."
"Nějaké nemovitosti?" přeruší ho Rebecca, "Howard vlastní 10% obchodního centra Brent Cross a pozemky poblíž Londýnského Toweru."
"Hmm, pěkné," zhodnotí otec, "a co plánujete do budoucna?"
"No, plánuji trochu rozšířit aktivity," odpoví Howard.
"Trochu rozšířit?" potřetí přeruší Rebecca, "Howard právě kupuje věž staré londýnské burzy, aby ji mohl přeměnit na nejdražší hotel na světě."
"No, to je opravdu hezké, Howarde," přikyvuje otec.
V tom Howard kýchne a sáhne do kapsy pro kapesník. Matka Rebeccy se ho okamžitě zeptá:
"Jste nastuzený, Howarde?"
Než stačí odpovědět, Rebecca řekne:
"Nastuzený? No tak, mami, Howard má oboustranný zápal plic!"
Kohn sedí v protileteckém krytu a mudruje: Když už nám OSN chtěla darovat nějakou malou zemi, která jí stejně nepatřila, proč to nebylo radši Švýcarsko?
Pan Goldberg slyší někoho zvonit u dveří. Jde ke dveřím a ptá se:
"Kdo je to?"
"My jsme svědci Jehovovi."
"Co chcete?"
"Chceme si povídat o Bibli."
"A kolik vás je?"
"Dva."
"No tak si povídejte!"
Po 35 letech manželství přitáhla Sára manžela do manželské poradny. Na otázku jaké mají problémy, spustila Sára tirádu všech problémů, a začala hned svatbou. Pak pokračovala přes zanedbávání, nedostatek intimností, prázdnotu, osamělost, pocity nemilované - celý dlouhý seznam neuspokojených potřeb a manžela ani nepustila ke slovu.
Když už se blížil konec seance, terapeut vstal, obešel stůl, požádal Sáru, aby vstala, pak ji objal a vášnivě políbil. Roubíček to sledoval se zvednutým obočím, ale neřekl nic.
Manželka po chvíli zmlkla, zasnila se a tiše si sedla. Psycholog se obrátil na manžela a řekl:
"Vidíte? Tohle vaše žena potřebuje minimálně třikrát týdně. Můžete s tím pomoci?"
"No, v pondělí a ve středu ji sem klidně můžu hodit, ale v pátek jezdím s kámošem na ryby."
Pětadvacetiletá židovská dívka řekne mamince, že vynechala menstruaci už druhý měsíc. Matka jde s velkými obavami do drogerie a koupí těhotenský test. Výsledek testu ukáže, že dívka je těhotná.
Křik a pláč, matka naříká:
"Co bylo za prase? Kdo ti to udělal? Chci to vědět!"
Dívka bez vysvětlení zvedne telefon a zavolá.
O půl hodiny později zastaví přímo před jejich domem mercedes. Uhlazený a vážený muž s prošedivělými vlasy a jarmulkou vystoupí z auta a vejde do domu. Posadí se rozpačitě v obývacím pokoji s rodiči dívky a řekne:
"Vaše dcera mě informovala o problému. Nemohu si ji vzít, protože jsem ženatý a vážený občan, ale přijímám odpovědnost. Budu platit veškeré výdaje a zajistím vaši dceru po zbytek života. Navíc pokud se narodí děvče, odkážu jí dvě prodejny nábytku, lahůdkářství, luxusní byt v Miami a milión dolarů.
Narodí-li se chlapec, podle závěti dostane řetězec klenotnictví a 25 miliónů dolarů. Nicméně, pokud by došlo k potratu, nejsem si jistý co dělat. Co navrhujete?"
Nastane velké ticho, matka položí ruku pevně na jeho rameno a řekne mu:
"Tak to budete zkoušet znovu."
Rabín Weiss se, jako vždy po sobotní bohoslužbě, osobně loučil se členy synagogy. Přistoupila k němu Sára celá uslzená.
"Co vás trápí, drahá?", zeptal se rabín.
"Ach, Rabbi, mám hrozné zprávy."
"Co se stalo, Sáro?"
"No, můj manžel minulou noc zemřel."
"Ach, Sáro," odpověděl rabín, "to je opravdu hrozné. Řekněte mi, měl nějaké poslední přání?"
"No, ve skutečnosti měl."
"A co si přál?"
"Řekl: ‘Sáro, prosím, polož ten revolver...‘"
Po prílete do Izraela, policajtka na letisku kontroluje ruského Žida:
"Ako sa voláte?"
Muž jej mlčky podá navštívenku.
"Kolko máte rokov?"
Muž ukáže v pase na datum narodenia.
"Máte tu príbuzných?"
Muž vytiahne fotográfiu a ukáže ju policajtke.
Kolega policajtky sa k nej nakloní a ticho hovorí: "Velmi ťa prosím, nepýtaj sa ho, či je Žid!"
Bohatý židovský pár se rozhodl strávit svou dovolenou v Austrálii a letěl tam vlastním letadlem. Na cestě v letadle selhal motor a rádio a museli přistát na pouštním ostrově uprostřed oceánu. První šok prošel a muž se zeptal:
- Sáro, řekni mi, před letem, jak zavolali od židovské agentury, požádali o peníze na Tel Avivskou univerzitu. Poslalas jim šek?
- Ne, Šolomon, nějak se na to zapomnělo.
- A přišel dopis od Lubavitcherovy synagogy - požádali o pomoc s opravou. Zaplatili jsme jim něco?
- Promiň, drahoušku, nějak se mi to z hlavy vyletělo.
- A na nočním stolku byla výzva sionistického výboru se žádostí o darování peněz na repatriaci do Izraele - odpověděli jsme jim?
- Ne, pomyslela jsem si, že po svém příjezdu to uhradíme. Promiň, Šolomone!
Manžel spěchá ke své ženě s horkými polibky. Ona:
- Co, drahý, co se stalo? Nikdy jsi mě takhle nelíbal!
- Sáro, najdou nás !!!
Družstvu ‘Stars of David‘ se v žákovské ligové baseballové lize B'nai B'rith moc nedařilo. Během jedné hry si trenér Epstein vzal bokem Mojšeho Finkelsteina.
"Víš, co znamená tým?" zeptal se ho.
Malý chlapec přikývl.
"Chápeš, že záleží na tom, abychom hráli a vyhráli společně jako tým?"
"Ano, pane," řekl Mojše.
"Takže," pokračoval trenér, "když rozhodčí vyhlásí strike nebo out, není možné se s ním hádat nebo na něj sprostě pokřikovat. Rozumíš tomu?"
Malý chlapec znovu přikývl.
"Ano, trenére, rozumím.”
"Dobře, mohl bys to, prosím, teď jít vysvětlit své matce?"
Moishe a Miriam Epsteinovi slavili 50. výročí svatby. Vnoučata se ptala dědečka na tajemství jeho dlouhověkosti.
"No, hned na začátku jsme se s babičkou dohodli, že kdyby se někdy schylovalo k hádce, vezmu si klobouk a půjdu na procházku. Když se po chvíli vrátím a jen vhodím dveřmi dovnitř klobouk. Pokud se klobouk vrátí zpátky, procházka ještě neskončila.
Takže abych to shrnul, nejspíš vděčím za svou dlouhověkost každodennímu pohybu!"
Kdyby byl dvakrát chytřejší, byl by to idiot!
- židovské rčení
"Pohlídáš mi dneska večer děti, mami?"
"Proč? Jdeš na rande?"
"Ano, vyrazím si."
"A neprozradíš mi, s kým chodíš?"
"Jdu jen ven s kamarádem."
"Nechápu, proč jsi nechala svého manžela, taková partie!"
"Ale já jsem ho nenechala, mami, on nechal mě!"
"Myslím, že jsi ho nechala odejít, abys teď mohla chodit s kdekým."
"Já nechodím s kdekým. Pohlídáš mi děti nebo ne?"
"Já bych si nikdy nevyrazila s nikým, kromě tvého otce."
"Je mnoho věcí, které ty neděláš a já ano."
"Na co narážíš?"
"Na nic mami. Pohlídáš mi večer děti nebo ne?"
"Zůstaneš u něj přes noc? Co by na to řekl tvůj manžel?"
"Můj bývalý manžel by na to neřekl nic. Co odešel, nikdy nespal sám!"
"Takže budeš spát u toho trouby?"
"Není to trouba."
"Když chodí s rozvedenou s dětmi, je to trouba."
"Nechci se s tebou hádat, mami. Budeš mi hlídat nebo ne?"
"Chudinky děti, taková matka."
"Jaká matka?"
"Labilní. Nedivím se, že tě manžel opustil."
"MAMI! TO JE UŽ PŘÍLIŠ!"
"Prosím tě, nekřič. Taky křičíš na toho troubu?"
"Takže teď máš starost o toho troubu?"
"Aha, takže připouštíš, že je to trouba. Já to věděla hned, že je to trouba."
"Nashle, mami."
"Počkej! Nezavěšuj. V kolik mám přijít? "
"Nemusíš chodit, protože já taky nikam nejdu." "Ale zlato, když budeš sedět doma, tak si nikoho nenajdeš!"
Pan Tannenbaum, velice nadaný to kutil, kráčí po péroně na nádraží, v každé ruce od pohledu těžký kufr, no sotva je nese. Zastaví, ztěžka zavazadla položí, oddechne si, kouká na tabuli s odjezdy vlaků, povyhrne si rukáv a zadívá se na svoje hodinky. Velice prapodivné hodinky, mnoho ručiček, tlačítek, vpravdě bizarní. Kolem jde pan Goldberg, uvidí ty zvláštní hodinky a přejde k panu Tannenbaumovi.
"Dobrého dne přeji. Poslechnou, to jsou ale zvláštní hodinky."
"Dobrého dne i jim. Nu ano, jsou zvláštní, taky je to prototyp."
"Vlastnoruční výroba, ja?"
"Richtig. Tady na tomto ciferníku jim to ukáže přesný čas, tady nahoře malý číselník ukazuje datum..."
"Jsou kumštýř, opravdu. Poslechnou, prodaj mi je. Pět set šekelů, co říkaj?"
"Ale to né, ty ještě nejsou na prodej, rozuměj, prototyp... no, tady tímto tlačítkem aktivují miniaturní rádio se zesíleným rozsahem," pokračuje Tannenbaum, a rádio se skutečně rozezní, překvapivě zřetelně a nahlas. "Tady mohou měnit frekvence..."
"Ale to je úžasné! Prosím jich, ty hodinky musím mít! Tisíc šekelů!"
"Ale věděj, ony jsou vážně nedoladěné, prototyp, no... a když zmáčknete tady tento čudlík, pod ciferníkem se vám objeví přesné souřadnice GPS, a pro skutečně závažné případy se tímto tlačítkem dá vyslat signál SOS, který automaticky vyhledá nejbližší záchrannou stanici a sdělí tam vaši přesnou polohu."
"Zázračné, povídám, zázračné! Poslechnou, voni mně ty hodinky prodat musej! Poslechnou, co takové... tři, ano, tři tisíce šekelů!"
Tannenbaum se zamyslí. Tři tisíce, to by mu dozajista pokrylo náklady na vytvoření nového prototypu a ještě by měl pár drobných navíc.
"Nu, když tak naléhaj... tak je maj mít." Tannenbaum tedy Goldbergovi předá hodinky, Goldberg vyplatí tři tisíce v hotovosti a už nadšeně odchází, ale Tannenbaum se ozve:
"No počkaj, počkaj!" A ukáže na kufry. "Nezapomenou si tu baterie."
V londýnském Hendonu je speciální továrna, vyrábějící židovské počítače, která zaměstnává výhradně šťastně ženaté židovské muže. Jednou to muselo přijít, že se jedna bojovnice za ženská práva naštvala a zavolala šéfovi personálního oddělení.
"Pane," odpověděla nasupeně na jeho otázku, čím ausgerechnet jí může být prospěšný, "ráda bych slyšela vaše vysvětlení, proč nezaměstnáváte žádné ženy, ať už židovské nebo ne? To si myslíte, že jsme tak neužitečné, že bychom nezastaly požadovanou práci v požadované kvalitě v požadovaném čase? Nebo že jsme slabé, že nemáme výdrž, že jsme hloupé, že se v ničem nevyznáme, nebo co?! Co je tak zvláštního na těch šťastně ženatých ťulpasech??"
Personalista zaslzel: "No to je právě to. Mají jedinečnou a nesmírně cennou vlastnost, jsou totiž absolutně spolehliví v plnění jim zadaných úkolů, neodporují, nehádají se, netrucují - a jsou přitom šťastní.
Ve vlaku cestuje skupinka Židů se skupinkou Arabů.
Každý Arab má svou jízdenku, ale Židé mají dohromady jen jednu -pro jednoho cestujícího.
Najednou jeden z Židů zakřičí:
"Průvodčí jde!"
Všichni Židé se okamžitě zvednou a natlačí se do jednoho z WC. Průvodčí mezi tím zkontroloval jízdenky Arabům a přijde k WC. Zjistí, že dveře jsou zamknuté, zabouchá na ně:
"Jízdenku, prosím."
Z WC se pod dveřmi vysune jedna jízdenka, průvodčí ji označí a strčí zpět, řekne "Děkuji", a spokojený odejde.
Na zpáteční cestě si Arabové koupili po vzoru Židů jenom jednu jízdenku, a div se světě, Židé si nekoupili žádnou.
Jeden z Arabů uvidí průvodčího a zakřičí:
"Průvodčí jde!"
Všichni Arabové se spěchají schovat na WC.
Židé utíkají také, do dalšího WC.
Poslední z Židů, než se schová, zabouchá u WC Arabů:
"Jízdenku, prosím!"
"Děkuji."
Mladý židovský herec hledá práci v Kalifornii a dlouho nemůže na nic kápnout (😉). Po několika měsících objeví v novinách inzerát Hledáme herce pro roli gorily.
"Jak hluboko jsem klesl", řekne si a přihlásí se na konkurz. Na konkurzu použije všechny své teoretické a praktické znalosti herectví a vyhraje. Je mu oznámeno, že nejde o film, ale že v místní ZOO jim uhynula gorila bělohrbá, kterou měly ve velké oblibě zejména malé děti, a že zakoupení a dovoz nové gorily z Afriky bude nějakou dobu trvat a nechtějí děti zklamat, takže se rozhodli najmout herce, který bude v převlečení gorilu imitovat.
První den ráno herec nastoupí, namaskují jej a on se vrhne do výběhu. Vše mu dobře jde a po týdnu je v roli jako doma. Jde mu to tak dobře, že se postupně každé ráno začne před jeho výběhem dělat velký houf příznivců. Herce to těší a stále se zlepšuje. Jednou však, ponořen do role, se na větvi rozhoupá až přespříliš a přeletí přepážku přímo do výběhu lvů. Zblízka hledí do vzteklého obličeje lva.
Uvědomí si, že nastala poslední chvilka života a jelikož je věřící, zakryje si dlaní oči a odříká: Šma Jisrael, adonáj elohejnů, adonáj echád. Na to mu lev odpoví: Baruch šém kvód malchůtó leolam vaéd. A do toho se vloží žirafa: Buďte sakra ticho, nebo nás vykopnou všechny.
Kdyby soudkyní byla židovská matka:

"Na závěr mám otázku na tu blond porotkyni v červeném. Můžu se zeptat, jestli jste vdaná? Aha nejste - měla bych pro vás syna."

"Já vím, že probíráme případ znásilnění, ale ještě jednou začnete s diskusí o orálním sexu a půjdete si vypláchnout pusu mýdlem!"

"Podívejte se na tu tvářičku! Jak by mohl být takový milý kluk vinen?"

"Už dost námitek! A postavte se rovně – co by na to řekla vaše matka, kdyby vás takhle viděla. I když bych se vsadila, že vás moc často nevídá, že?"

"Námitka, šnámitka. Vy i protistrana půjdete teď se mnou do mé kanceláře a v klidu si to probereme nad hrnkem teplého kakaa."

"Právě jsem vám přisoudila 1 milion liber a vy ani nepoděkujete? Beru to zpět!"

"Fajn, jen si to klidně jděte probrat s klientem a mě tu nechte sedět samotnou."

"Jestli odmítáte kuřecí polévku, půjdete na pět dní do vězení za pohrdání soudem."

"Jaké důkazy pořád? Prostě vypadá provinile."

"Aha, zase námitka, že? Myslej si, že neumím dělat svou práci? No, nechtěj rovnou i moje kladívko, pane Chytrý? Tak jo, položím ho na stůl – na levou stranu, tady co mám srdce. No, jen do toho, jen si ho vezmou. Maj pravdu, tetička Myra jen stará senilní ženská a pravděpodobně by ji měli strčit do starobince a byl by od ní pokoj, že? A co takhle zavolat tetičce, to né, že jo? Na tetičku Myru si už nikdo nevzpomene, už ji nikdo nemá rád. Teď už mají jiné starosti, když jsou velkej právník. A ubylo by jich, kdyby jednou bez řečí akceptoval, co říkám?
To se musej pokaždý hádat?
Tak a zamítá se!"
Ve vlaku Kohn:
"Kam jedete Roubíček?"
"Do Mnichova."
"A co tam budete dělat?"
"Vystupovat."
Čerstvě vystudovaný rabín nastoupí do nové obci a ještě se mu trémou klepou ruce, když předzpívává první páteční modlitbu. Dozpívá, kongregace vstane, začne mu tleskat a skanduje "O-pa-ko-vat, o-pa-ko-vat!”
Rabín, povzbuzený přátelským přijetím zazpívá tutéž modlitbu podruhé. Znovu potlesk a výkřiky "o-pa-ko-vat!”.
Tak dobře, říká si, chcete to potřetí, tady to máte znovu. Opět potlesk s "o-pa-ko-vat!”.
"Děkuji vám, ale už jsem to zpíval třikrát, nechte mě prosím pokračovat.”
V první řadě se postaví jeden stařeček a povídá:
"Rabi, vy nám to tady budete opakovat a opakovat, dokud se to nenaučíte.”
"Kohn je pravda že mají 52 milionů?"
"To je pravda Pick." "A jak přišli k takovému jmění?" ptá se zvědavý Pick.
"Přiletěl jsem do Ameriky a měl jsem dvacet centů, za ty jsem koupil jablko, krásně jej naleštil a prodal za dolar. Za dolar jsem koupil další jablka a pak umřel můj strýček a odkázal mi 52 milionů."
- Izáku, příteli, jak se pak máš? táže se Jákob.
- Je to špatné.
- Proč?
- Moje žena spí s lordem Lesterem.
- Jo, tak to je špatné.
- Pravda ale je, že já spím s manželkou lorda.
- Takže to je dobré!
- Dobré? Už od něj mám dvě děti.
- Ano, tak to je špatné...
- Je pravda, že jeho žena má ode mě také dvě děti.
- No, pak je to tedy fér, ne?
- Co je na tom fér? Já mu dělám lordy a on mi dělá Židy!
Řidič bezvěrec jede kolem řeky, když tu si všimne, že na břehu chytají ryby katolický kněz a rabín, přičemž opodál stojí cedule s nápisem "Pozor, blíží se konec vaší cesty!"
Řidič bezvěrec (takový ten běžný tolerantní typ) zpomalí, vytočí okénko a zahuláká:
"Starejte se o sebe, pámbíčkáři mizerní!"
Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí.
Rabín se otočí na kněze a praví:
"Já jsem vám říkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat 'most v rekonstrukci'!"
Doktor Stein vyšetřoval pacientku na rentgenu. "Paní Wasserman, nyní musíte zatajit dech. Půjde to?"
Frau Wasserman ho uklidnila: "Jsou bez starostí, doktore. Kdyby věděli, co já už všecko zatajila..."
Izak Kohn sa dá pokrstiť u evanjelikov a o pár dní u katolíkov.
Že prečo?
"Viete, spýtajú sa má na náboženstvo, tak poviem katolík. A keď sa ma spýtajú že aké bolo predtým, tak poviem že evanjelik."
Ptá se malý Izák rabína: "Rebbe, je Bůh všemocný?"
"Ovšemže je!" odpoví rabín.
"Mohl by stvořit kámen velký jako náš dům a ten pak vyzdvihnout do nebe?"
"Samozřejmě, Izáku"
"A mohl by stvořit kámen velký jako dva domy a ten pak vyzdvihnout do nebe?"
"Jistě, má přece neomezenou sílu."
"A mohl by stvořit tak velký kámen, že už by ho neuzvedl?"
"Mojše mohl bys mně vzít aspoň na večeři?"
"Promiň Sáro, ale s vdanými ženami nikam nechodím."
"Mojše!! Já jsem ale tvoje žena!!"
"Žádné výjimky."
Pan Matjes špatně zaparkuje auto. Když se k němu vrátí, najde za stěračem lístek, aby se dostavil na služebnu policie. U policejního okénka zrovna stojí jiný pán, zjevně se stejným problémem, a strašně se s policistou hádá. Vyčítá mu jejich vlastní hříchy, svádí vinu na kdekoho. Cenu pokuty snižuje postupně z dvou set korun na dvacet.

Když vítězoslavně odejde, přistoupí k okénku pan Matjes, podá policistovi svůj lístek a dvacet korun se slovy: "Já mám totéž."
Paní Dreyfusové zbývá pár týdnů do porodu. Povídá svému muži: "Icik, v mém stavu už si nemohu dovolit žádné divočiny. Ale že mám pro tvé potřeby pochopení, tady máš pět marek a zajdi si do bordelu!"
Icik, hluboce dojat péčí své ženy, vezme pětimarku a odchází. Na schodech potká paní Wormsovou, která bydlí o patro níž.
"Kampak tak spěchají, pane Dreyfus?"
Icik jí vypráví o své milující ženě.
"Ale pane Dreyfus!", říká paní Wormsová, "proč chcete jít k těm špatným ženštinám! Pojďte raději ke mně a dejte těch pět marek mně! Jsem dobrá přítelkyně vaší ženy a ráda vám oběma udělám laskavost!"
Dreyfus souhlasí. Když se po půlhodině vrátí domů, ptá se jeho žena udiveně: "To už jsi tak rychle zpátky?"
Icik jí vypráví, co se stalo.
"A ty jsi jí dal skutečně těch pět marek?", ptá se manželka.
"Ale samozřejmě!"
"Fuj", říká naštvaně paní Dreyfusová, "To bych si nepomyslela! Když ke mně přijde Worms, tak mi nedá nic!"
After 10 years, Chaim Yankel’s wife Ruchel starts to think their kid looks kind of strange so she decides to do a DNA test at Chelm’s new DNA lab. Ruchel finds out that the kid is actually from completely different parents.

"Chaim Yankel, I have something very serious to tell you," Ruchel says.

"What is it Ruchel?" Chaim Yankel answers.

"According to DNA test results, little Shloimie is not our child!"

"Well you don't remember?" said Chaim Yankel. "When we were leaving the hospital, you noticed that our baby had a dirty diaper. So you said, ’Please go change the baby, I'll wait for you here.’ So I went inside, got a clean one and left the dirty one there."
V Oděse na nádraží chodí po perónu sem a tam malý muž a monotónně opakuje: "Noviny, časopisy, horoskopy, erotika, anekdoty, noviny..."
Jeden cestující ho zastaví a podává mu pomačkanou bankovku:
"Anekdoty, prosím."
Muž si bankovku nejdříve pozorně prohlédne, strčí si ji za košili, nakloní se k zákazníkovi a povídá: "Poslouchají pozorně Vašnosti, takovou anekdotu ještě neslyšeli - vrátí se manžel takhle jednou ze služební cesty..."
Cestující vypravěče chvíli ohromeně pozoruje a potom si pomyslí: "Ještě, že jsem si nevzal tu erotiku..."
Důstojník: "Vojáci! Nyní nadešel velký a slavný okamžik. Dnes půjdete do boje muž proti muži!"
Abeles: "S dovolením, pane lajtnant, nemohli by mi ukázat toho mýho? Já bych se s ním třeba dohod´!"
Sam Levy poslal textovku své ženě:
"Drahá, omlouvám se za špatné zprávy, ale dnes ráno mne poblíž kanceláře srazilo auto. Sharon mě odvezla do Všeobecné nemocnice ve Watfordu. Doktoři mě zrengenovali a poslali na testy. Dobrá zpráva je, že ta velká boule, co mám na čele, by neměla zanechat trvalé následky. Ale zlomil jsem si dvě žebra a levou ruku. Také mám zlomenou nohu, která by se prý snad měla zahojit do tří měsíců. Je mi moc líto, že ti působím starosti."
Esther okamžitě odpověděla:
"Kdo je Sharon?"
Pan Grunwald se vydal ráno do města na drobné nákupy. Nejdříve byl v papírnictví Weintraub, poté u knihkupce Sedláčka a nakonec v obchodním domě Brouk a Babka.
"Kde máš deštník?" ptala se v poledne jeho žena.
"Já ho někde zapomněl" chytil se za hlavu pan Grunwald, "hned se pro něj vypravím".
Odpoledne ho skutečně donesl a povídá ženě: "Tak si to představ, Sára, přijdu do obchodního domu, projdu všechna oddělení a všude mi tvrdí, že jsem tam nic nenechal. Jdu ke knihkupci, ten se zapřísahá, že můj deštník nemá. Teprve náš starý dobrý Weintraub bez mrknutí oka zajde dozadu a deštník mi donese. Z toho je vidět, že našinec je poctivý, kdežto gojim, ti by ti upřeli nos mezi očima".
Každý pátek se setkávaly dámy z lepší společnosti v kavárně na náměstí. Když probraly všechno důležité a už jenom tak klábosily, podívala se paní Roubičkova z okna a vidí krásnou mladou ženu jak kráčí po náměstí.
"Sáro vidíš tu krasavici jak se špacíruje po náměstí? Neměla bych,ale musím ti to říct - minulou sobotu jsem ji viděla s tvým manželem a náramně se k sobě měli.."
"Roubičkova!! Vždyť je to naše dcera!!"
"Ano?? A kolik jí je let?"
"Bude jí 23 v dubnu."
"Hmm..To jsi se teda musela hodně brzo vdávat."
"Ani mi to nepřipomínej - ráno v 8 hodin..."
U Sáry Mondstahlové najdou mrtvého bankéře Hauptberga. Policie zahájí vyšetřování a Sára vypravuje:
"Já jsem v tom nevinně, pane komisaři. Seznámila jsem se s ním ve středu v kavárně. On mi nabídl sto marek, bude-li moci pohladit moje vlasy. Tak jsem souhlasila. Druhý den mi nabídl pět set marek za jeden polibek. No to je přece kšeft! Tak jsem souhlasila.
A dneska přiběhl, že beze mě nevydrží, že mě musí mít celou a že mi dát pět tisíc marek.
Tak mu na to povídám, že normálně to dělám za dvacet marek, a ono to s ním švihlo."
Pokud jde ženatý Žid sám parkem a vysloví svůj názor aniž by ho někdo slyšel, stále platí, že se mýlí?
Jede mladý muž vlakem a naproti němu sedí dáma. Nějakou dobu mlčí a pak se dáma zeptá: "Nejste vy náhodou Žid?"
"Nejsem," odpoví muž.
Nějakou dobu opět jedou mlčky a pak se dáma znovu zeptá: "Nebudete přece jenom Žid?"
"Vždyť už jsem vám to říkal, že nejsem!" odpoví muž.
Znovu kus mlčenlivé cesty a pak se dáma zeptá: "Nedá mi to, vy budete určitě Žid."
Muž si povzdechne: "Ano, uhodla jste to, jsem Žid."
Dáma se usměje: "Ale nevypadáte..."
Kdysi dávno žila Rebecca, která si nestěžovala, nekritizovala a nechodila po nákupech.
(UPOZORNĚNÍ: Tento příběh se týká pouze jednoho konkrétního dne v 50. letech.)
V jedné vsi žili dva sousedé, Žid Izák a křesťan Ivan. Oba se spolu dlouhá léta přátelili.
Jednoho dne však Ivan vážně onemocněl a učinil slib, že když se uzdraví, nechá z jednoho stromu na zahradě vytesat sochu svatého Blažeje, patrona nemocných. Za nějaký čas se skutečně uzdravil a svůj slib dodržel.
Všiml si však, že jeho soused Izák nikdy sochu světce nepozdraví smeknutím, když jde kolem. Zeptal se ho tedy, proč světci neprokazuje patřičnou úctu.
Izák mu odpověděl: "Ale kamaráde, já jsem svatého Blažeje znal, ještě když byl jen kusem dřeva."
Moja žena je tak chytrá, chváli sa Kohn. Minule som jej volal z kolegovho mobilu a zdvihla to so slovami "Ahoj zlato". Nejakým spôsobom vedela, že som to ja.
"Poslechni, Karle, na co umřela Steinova třetí žena?"
"Otrava houbami."
"A druhá?"
"Taky otrava houbami."
"A první taky otrava houbami?"
"Ne, proražená lebka."
"To je divné."
"Ani ne, neměla ráda houby."
Umírající Sára se svěřuje svému muži:
Tíží mě jeden hřích, který si nechci vzít do hrobu. Víš, náš syn Izák není Tvůj syn.
Ojojoj! S kýmpak ho máš?
S naším příručím.
Cože?? S tím krasavcem? A to se s Tebou jen tak vyspal?
Jen tak ne. Musela jsem mu za to dát tisíc korun.
A kdes je vzala?
U tebe ve stole.
No tak přece jen je můj!
Bohatá paní Blum jede do Paříže za uměním. Pro větší požitek si najme průvodce po Louvru. Už v prvním sále omdlévá nadšením:
"Ojojoj! To musí být sám velký Monet!?"
"Nikoli, madam," jemně ji opraví průvodce, "to je Cézanne."
"Ale toto," hádá paní Blum, "toto je přece Pissaro?"
"Nikoli, madam," opraví ji citlivě průvodce, "toto byl právě Monet."
"Ehmhmhm," popojde paní Blum zase o kousek dál. "Ale toto je stoprocentně Picasso!"
"Nikoli, madam," opraví ji decentně průvodce. "To je zrcadlo."
Ještě mladá vdova Zwischenfussová poznala během letní dovolené pána, který byl nápadný mimořádně bledou tváří. Dotázán vdovou po příčině vysvětlil, že si právě odpykal dvacetiletý trest vězení.
"A za co?"
"Protože jsem uškrtil svou třetí manželku."
"A co se stalo s tou druhou?"
"Po měsíci manželství jsem ji zastřelil. Seděl jsem za to pět let."
"Neříkejte! A první manželka?"
"Tu nepočítám, byl jsem jen ve vyšetřovací vazbě. Během naší hádky vypadla z okna."
Nato vdova Zwischenfussová s jiskrou v oku:
"Takže nyní jste volný?"
Známý ganef Heršpic stojí před soudem.
"To, že jste tady už popáté, není samo sebou," míní soudce. "Nejspíš za to může špatné prostředí, v němž se pohybujete. S kým se, pane obžalovaný, vlastně stýkáte?"
"Většinou s pány od soudu a od policie, pane předsedo."
Malý Mojše po příchodu že školy říká mámě:
"Dnes jsem ve škole vyplňoval dotazník a na otázku národnost jsem napsal, že jsem Rus."
"Mojše jaké jídlo míváš k večeři?"
"Kuře a brambory."
"Tak budeš dostávat jenom brambory, jako všechny ruské děti."
Smutný Mojše jde za tatínkem a řekne mu co bylo ve škole. "Mojše jak chodíš do školy?"
"No vozíš mně autem."
"Tak budeš chodit pěšky jako všechny ruské děti."
Velmi, velmi smutný Mojše jde za dědečkem a řekne mu jak v škole napsal,že je Rus.
"Mojše kolik jsem ti každý den dával rublů?"
"Sto dědečku."
"Tak budeš dostávat 10 rublů jako všechny ruské děti."
Večer je celá rodina u stolu a jí kuře, jenom chudák malý Mojše má na talíři brambory..Dědeček se zeptá Mojšeho:
"Mojše jaké je být Rusem?"
"Jsem Rusem jenom pár hodin a už nemám rád všechny Židy."
Paní Dalia leží u psychiatra na gauči: "Pane doktore, náš rodinný lékař, doktor Maisner, trval na tom, abych za vámi zašla. Hotový mešuge! Co já mám co k nim chodit! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří..."
"To stačí," zastaví ji psychoanalytik. "A jak dlouho to na sobě pozorujete?"
Rabín si vezme stranou přítele Weissmüllera: "Mám takový dojem, že nějak moc nadbíháš pekařově dceři. Proč to?"
"Nemyslíte, že by z ní byla dobrá manželka?"
"Určitě byla, ale ty jsi přece ženatý!"
"To je pravda, ale žena poslední dobou nějak pokašlává..."
Ben Gurion, predseda izraelskej vlady chce navstivit Kneset, len v koseli. Niekto mu vravi: "To je urazka dostojnosti parlamentu! Oblecu si predsa sako!" Ben Gurion: "Nie, mam povolenie od Churchilla. Ked som bol v Londyne, chcel mi ukazat Dolnu snemovnu a ja som tam chcel ist len v koseli. Na to mi on povedal: "Tu to nejde. To mozete len tam u vas v Knesete."
"Krásná historie, co se nám přihodila, Róza! Naše Lucie je těhotná. Jak je to možno?"
"Možná, že s tím příručím, který u nás bydlel."
"Ten měl přece postel extra pro sebe! A mezi její a jeho postelí byla španělská stěna!"
"No tak asi tu španělskou stěnu dal stranou."
"Leda to!"
Icík sa vrací z trhu, pod každou paží obří meloun. Přistoupí k němu pán a ptá se: "Můžou mi říct, kde je Maimonidova ulice?"
Icík: "Podržej mi na chvilku oba melouny!"
Potom široce rozpřáhne ruce a říká: "Copak já vím?!"
- Víte, pane Muneles, že vaše jméno je obsaženo v jedné české větě?
- Vážně? A jaká ta věta je? Povídejte, povídejte.
- Ta věta zní: Do zadku mu nelez.
- A víte, pane Kohn, že i vaše jméno je obsaženo v jedné české větě?
- A jaká ta věta je? To mi řekněte, pane Muneles.
- Jaká ta věta je? Běžte do řiti, pane Kohn.
"Sára, slyšela jsem, že ses vdala?"
"Ano. Ale čtrnáct dní po svatbě manžel náhle zemřel."
"To je smutné. Aspoň, že se dlouho netrápil..."
David Cohen plánoval požádat o ruku Sáru Feinbergovou a chtěl k tomu použít diamantový prsten, který se v rodině předával několik generací. Kámen nebyl nikdy oceněn, takže Davida napadlo požádat o pomoc kamarádku z dětství, která měla nóbl klenotnictví v centru města. Ta souhlasila s tím, že jako odměna jí stačí oběd v košer restauraci na Manhattanu.
O pár dní později se sešli u oběda v luxusní restauraci. Číšník jim přinesl víno a přijal objednávku na jídlo. David podal prsten své společnici. Ta vyndala klenotnickou lupu, kapesní váhu a tester a pečlivě prozkoumala a otestovala diamant. Nakonec zvážila prsten a pak ho podala zpátky Davidovi.
"Fíha," řekla stará paní Epsteinová, která to sledovala od vedlejšího stolu. "Ženské v New Yorku jsou pěkně přísné!"
Sára je na smrtelném loži a prosí manžela: Kohn, slib mi, že až umřu, půjdeš za rakví s mojí matkou. Tak dobře, Sára, já ti to slibuju, Ale upozorňuji Tě, že budu mít zkaženej celej den.
Za šadchenem přišel pan Kohn a pravil:
"Potřebuju nějakou šikovnou nevěstu pro mýho Moricka. Musí bejt krásná, mladá, pořádná, poctivá, čistotná, poslušná, z nějaký dobrý rodiny. Ovšem hlavně musí dostat spoustu peněz."
Dohazovač se zamračil a řekl:
"Tak to tedy nevim, pane Kohn, vy máte spoustu dluhů, soudy na krku, ten jejich Moricek taky moc krásy nepobral, taková nevěsta by byla hloupá, kdyby si ho chtěla vzít."
"To by vyhovovalo," zakýval pan Kohn hlavou, "hloupá bejt může, to nám nevadí."
Hrabě Potocki má nádherného dostihového koně, který mu již vyhrál mnoho cen. Všichni koňští handlíři by ho od něj rádi koupili, hrabě ho však nechce prodat ani za 20 000$. Tu kůň ale onemocní. Hrabě si zavolá handlíře Horowitze a říká mu: "Znáte mého koně. Momentálně je nemocný. Můžete ho mít za 10 000. Když se zotaví, uděláte vynikající obchod."
Horowitz to riziko podstoupí. Kůň však brzy poté uhyne. Horowitz se rozjede do města. Zajde do kavárny, kde spolu sedí všichni koňští handlíři a s rozzářeným výrazem na ně volá: "Přátelé, koupil jsem od hraběte Potockého jeho koně!" Všichni to pokládají za vtip, protože vědí, jak moc hrabě na tomto koni lpí. "Je to skutečně tak," říká Horowitz "tady mám stvrzenku, přesvědčte se sami!"
Papír jde z ruky do ruky. "A co chceš s tím koněm dělat?"
"Prodat ho!"
Handlíři se začnou vzájemně trumfovat. Cena se vyšplhá až na 25 000. Horowitz se skromně brání: "Přátelé, tahle cena je tak vysoká, že by na koni nový majitel už nemohl nic vydělat. Navrhuji místo toho loterii; je vás dvacet, každý zaplatí 1000$ a vítěz dostane koně téměř zadarmo."
S tímto návrhem všichni souhlasí a vítěz se odebere s Horowitzem do stáje, kde ve své kóji leží mrtvý kůň. "Ajaj!", křičí Horowitz zděšeně. "Na tom obchodu ale nic neproděláš. Tady máš zpátky svých 1000$." "Ale co na to řeknou ostatní?" "Co by říkali? Ti přece žádného koně nevyhráli!"
Pýta sa Kohn ženy, čo chce na výročie.
"Neviem" - zaznie tradičná odpoveď.
Tak takto jedného dňa nájde Kohn na chodníku kus plechu. Vezme a daruje manželke.
"Čo to prosím ťa je?"
"Neviem."
V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu.
Lederer prosí: "Bože, dej, ať udělám kšeft za deset tisíc dolarů."
Vedle něj Kohn: "… dej, ať udělám kšeft za pět dolarů." A tak to jde stále dokola.
Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi:
"Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina."
"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství?
Heleďte, já jim přeji od srdce, co i oni mi přejou..."
"No prosím, Kohn, už zase začínaj..."
Prokurátor:
Kohn se tohoto inteligentního zločinu dopustil se zcela nevídanou drzostí, lstivostí, obratností a za použití neobyčejně vybrané představivosti a fantazie.
Kohn: Lichoťte mi jak chcete, ale já se nepřiznám!
Jednoho dne si Hospodin uvědomil, že má lidského pokolení plné zuby, a rozhodl se seslat na lidi potopu. Ale tentokrát bez Noemovy archy, žádné holubice s ratolestí, jen samá voda, kam oko pohlédne.
A tak přizval nejvyšší duchovní všech tři monoteistických náboženství a oznámil jim, že mají tři dny na to, aby se připravili na potopu, po níž nezůstane žádná pevnina.
Křesťanský kněz přijde ke svým ovečkám a nabádá je: "Zhřešili jsme a přichází trest. Modleme se, konejme dobré skutky a dostaneme se do ráje."
Imám se vrátí ke své obci a prohlásí: "Žili jsme správně a správně jsme věřili v Alláha, přijměme nyní mučednickou smrt a na onom světě budeme odměněni."
Konečně rabín předstoupí před své souvěrce a praví: "Židé, máme tři dny na to, abychom se naučili žít pod vodou."
"Issy, au pair nám ukradla dva ručníky."
"Opravdu?" řekl Issy bez zájmu, "to od ní nebylo hezké."
"To máš zatraceně pravdu, že ne," řekla Becky, "byly to naše nejlepší ručníky, ty z hotelu Hilton v Eilatu, kde jsme byli vloni o pesachu."
Po roce 1969 byly prováděny prověrky v závodech i úřadech a nakonec pozvali i Roubíčka; když se jej ptali na jeho názor na srpen 1968, on jen citoval Husáka, Brežněva a jiné soudruhy, až mu do toho skočil někdo z komise a ptá se jej: "Copak Roubíček nemáte vlastní názor?"
"Ale mám", odvětil, "ale hluboce s ním nesouhlasím!"
"Jako každý rok, chystám se zase koupit na zimu nějaký zájezd," řekl Šlomo Izákovi. "Letos to ale udělám úplně jinak!"
"Co myslíš tím 'jinak'?" zeptal se Izák přítele.
"No před třemi lety jsem koupil zájezd do Eilatu a moje žena otěhotněla. Předloni jsem koupil zájezd na Bermudy a Ruth zase otěhotněla. Vloni jsem koupil zájezd na Kanáry a, jak víš, zase otěhotněla. Letos pojede se mnou!"
Sára telefonuje:
- Moše, kde jsi tak dlouho?
- Čekám na vlak, drahá.
- Tak si pospěš!
- Dobrá, budu čekat rychleji...
Kohn potká Roubíčka v New Yorku, kam před deseti lety emigroval, a ptá se: "Roubíček, are you happy?"
Roubíček odpoví: "Yes, I am happy, aber glücklich bin ich nicht."
Roubíček se po dobu 10 let denně modlí, aby vyhrál ve Sportce hlavní výhru. Jenže výhra stále nepřichází. Až tu jednoho dne se ze shůry ozve: "Poslechnou, Roubíček, já jich nechám vyhrát, ale musej si prvně za svý koupit los..."
Pan Plotz se jednoho večera ošklivě zranil na ruce. Ani to moc nebolelo, ale bylo to ošklivé. Z obavy o svůj život, majetek a zdraví rychle zazvonil na svého souseda, vyhlášeného doktora Feldsteina. Ten ho vzal do ordinace, prohlédl zranění, a kývaje hlavou mu nařídil: "A teď rychle taxík a rychle do pohotovostní lékárny! Žádejte antibiotikum v prášku a antiseptickou náplast!"
V Plotzovi by se krve nedořezal. "To je to doktore se mnou tak vážné?"
Doktor Feldstein se zachmuřil:
"Není, ale když budete čekat do rána, zahojí se vám to samo!"
Učitel studoval s dětmi Tóru a přišli k verši "vatomos Soro". Student nevěděl, jak má překládat.
Zeptal se tedy učitele: "Rebe, co znamená 'vatomos'?"
Učitel mu odpověděl: "Vatomos: umřela; Soro: Sára; nu, kdo že tedy umřel?"
Chapec na to: "Vatomos umřela?"
Učitel se rozzlobil: "Hlupáku jeden, 'vatomos' je jidiš 'umřela'. Tak kdo tedy umřel?"
Chlapec na to: "Rebe, Jidiš umřela!"
Učitel se rozzlobil ještě víc: "Ty jeden ignorante, hnáto nekošerná! Vždyť ti říkám: vatomos je jidiš umřela, Soro: Sára. Vatomos Soro: Umřela Sára. Nu, takže kdo umřel?"
Chlapec pokrčí rameny: "Já tomu nerozumím, rebe! To byla nějaká epidemie: Vatomos umřela, Jidiš umřela a teď ještě Sára..."
Volá pan Kohn z New Yorku matce do Evropy:
"Haló mami, jak se Ti vede?"
"No, ujde to, docela dobře"
"Ah? Promiňte paní, já jsem si musel splést číslo..."
"Mladý Kohn se nechal pokřtít na Popeleční středu."
"To je srandovní jméno!"
Roubíček, tak jsem zaslechl, že Sára prý včera rozbila vaše Ferrari. Nestalo se jí nic?
- Zatím ne, ještě pořád sedí zamčená v koupelně.
Izák Kogan se vrátí z hospody v Chelmu domů a najde svou Sáru rozčílenou a plačící.
"Představ si, zmizelo nám všechno husí sádlo, co jsem schovávala na Pesach - celá 3 kila!"
"No, to přece nemůže samo od sebe zmizet," přemýšlí nahlas Izák, když jeho pohled padne na spokojeně spící kočku.
"Taky mě to napadlo," čte jeho myšlenky Sára, "a tak jsem ji hned zvážila…"
"Nu?"
"Přesně 3 kila!"
"No to se podívejme! Tak už víme, kam přišlo všechno sádlo! No jo, ale kam se pak poděla kočka?"
Kohn a Roubíček jsou spolužáci, ale zatímco Kohn je premiant, Roubíček prolézá s odřenýma ušima. Když dostudují, oba se stanou obchodníky. Ale zatímco Kohn se taktak drží nad vodou, k Roubíčkovi se snad peníze hrnou samy. Nakonec ještě vyhraje velký obnos v loterii. Kohnovi to nedá a jde se zeptat, jak to Roubíček dělá.
Roubíček se zatváří tajuplně a povídá:
"Já jsem měl vidění. Nebe otevřené, osm andělů v sedmi řadách. Tak jsem ráno hned šel a vsadil 63."
Zmatený Kohn namítl: "Ale 7x8 je 56!"
"No, když myslíš..."
Během příměří mezi Hamásem a Izraelem se chystá vyjednávání. Jsou však nějaké prostoje a čeká se na všechny zástupce Izraele a tak Netanjahu že poví protistraně vtip:
"Mojžíš jde pro přikázání, ale nějak to neodhadl a příliš se oblékl do toho vedra. Sundá si tedy kabát a pokračuje bez něj.
Když se ale vrátí, tak zjistí, že mu jej někdo ukradl. Rozjede se pátrání, kdo to mohl být a během dvou dní je jasné, že ho ukradli Palestinci a tak se..."
Vyprávění přeruší Chálid Mašál a vykřikuje: "Takhle se to nemohlo stát. V té době tady žádný Palestinec ještě široko daleko nebyl!"
A Netanjahu na to:
"OK, já myslím, že tímhle můžeme zahájit naše rozhovory".
Přijde Židovka za rabínem.
"Rebe, moje dítě má už týden průjmy, a nechce se to zlepšit!!!"
Rabi jí poradí: "Modli se žalmy!"
Po nějaké době ho ona Židovka znovu navštíví:
"Rebe, moje dítě má tentokrát zácpu a už deset dní nebylo na záchodě! Pomoz, poraď!" Rabi poradí: "Modli se žalmy!"
Židovka nesměle namítne:
"Rebe, nechci jim do toho kecat, ale žalmy byly proti průjmu!"
V Izraeli žil jeden průvodce turistů, velký chlubil. Ať ukazoval turistům cokoli, vždy přitom zmínil svého otce.
"Dámy a pánové, vidíte ten palác kultury? Ten, mimochodem stavěl můj otec..."
"A tady je dům odborových organisací, Histadrut. I tuto budovu projektoval můj otec..."
Přijeli do Sodomy a průvodce začal: "A toto je Mrtvé moře..."
Jeden z turistů ho přerušil:
"Jo, my už víme. A zabil ho váš otec!"
Kopl a Brenja, manželé středního věku, si vyjdou na sobotní procházku. Unaveni usednou na zem do stínu košatého stromu.
Náhle Brenja vyskočí ze země s křikem: "Pomoc! Gewalt! Mravenci mne žerou zaživa!"
Kopl vzhlédne ke své ženě a povzdychne si:
"Kam až může dovést hlad..."
Modlí se Roubíček a přeje si, aby vyhrál milion, a říká:
"Jestli tohle dokážeš, Všemohoucí, dám z toho polovinu na opravu templu."
A skutečně - koupil los a vyhrál pět set tisíc. Děkuje Všemohoucímu se slovy:
"A hlavně ti děkuji za tvou moudrost. Protože mne znáš, tak sis tu půlku strhnul předem!"
"Pane šéf, už jsem ve firmě nějakou dobu, přišel jsem požádat o zvýšení platu."
" A to jako proč, Goldstein?"
" S těmi penězi, co u vás vydělám, nemůžu na ženění ani pomyslet!"
"To já právě vím! Uviděj, Goldstein, uviděj, že mi jednoho dne přijdou poděkovat!"
Kohn a Rosenzweig se pohádají a hádka končí u soudu. Soudce vynáší rozsudek: "Zde přítomný obžalovaný Kohn je povinen veřejně vyhlásit, že to, co pověděl o Rosenzweigovi není pravda. Nechť pronese: Rosenzweig není lump!"
Kohn přijímá rozsudek a prohlašuje:"Rosenzweig není lump?"
Na to soudce: "Pane Kohne, tak to ale být nemělo!"
"Dohodl jsem se se soudem na slovech, nebo na melodii?"
"Rebe," povídá kněz, "já pořád nedovedu pochopit, co to vlastně je ten talmud." "To nemůžete pochopit," odpovídá rabín.
"Poslyšte, rebe, říká se o vás, že jste moudrej, že dovedete vysvětlit všechno. A teď mi tady říkáte, že to nemůžu pochopit, co to je, ten talmud. Že vy to jen nedovedete vysvětlit?" "Nu," povzdechne si rabín, "já to teda s vámi zkusím. Tak si představte: je komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" "No přece ten špinavej, to je jasný."
"Není. Ten špinavej nevidí, že je špinavej. Ten špinavej vidí toho čistýho, říká si, měli jsme kliku, jsme čistí. A zůstane špinavej."
"A to je talmud?"
"Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" "No, vždyť jste to říkal, že žádnej."
"Říkal. Jenže: ten čistej vidí toho špinavýho, tak si říká, ojvej, já asi jsem taky tak strašně špinavej. A jde se umýt."
"A to je talmud?"
"Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?" "Ten špinavej, protože vidí, že se šel umýt ten čistej?"
"Ne. Když je komín, velkej komín, a proletějí jím dva, jak může být jeden čistej a druhej špinavej?" "Hm. To nevím."
"Tak to viděj. Já jim říkal, že to nemůžou pochopit. A to je talmud."
Lidé z Ku Klux Klanu chtěli potrápit pana Levina, který měl krejčovskou dílnu v jedné malé osadě na Mississippi, a tak navedli školní dítka, aby chodila každé odpoledne před jeho dům a křičela : "Jid, Jid!" Děti se do díla pustily s nadšením. Pan Levine vyšel ven.
"Děkuji, děkuji vřele," povídá, "Když to přijdete zopakovat zítra, každému dám po deseticentu."
Nazítří děti nejen přišly, ale přišlo jich víc - a když se daly do křiku, pan Levine rozdal všem klejne Klansmanům po desetníku. Další den: ještě víc dětí, ještě víc křiku. Tentokrát už ale pan Levine rozdával jen po pětníku. Další den děti přišly zas, ale už nedostaly ani ň.
"Co se děje?" divily se.
"Je mi líto, děti," vzdychl si pan Levine, "ale fond na propagaci jsem už vyčerpal."
Děti už se neukázaly.
Kohn vypravi Grünovi: "Predstav si to! Jak se tak vratim necekane z letniho bytu domu, lezi nase holka na hlidani deti v posteli moji zeny! Tise si vezmu polstar a deku a lehnu si na gauc v jidelne. Co tomu rikas?"
Grün: "Presne takhle bych tu historku vypravel taky!"
Potká Roubíček Kohna:
"Zdravim jich, Kohn. A jak jich tak vidim, musim jim něco říct. Tuhle jak byli u nás na návštěvě se svojí paní, ztratily se nám dva stříbrný příbory."
"No, co si to vo mě myslej Roubíček, že já poctivej vobchodník jim budu krást stříbrný příbory!"
"Nerozčilujou se, Kohn, vono teda jsme je druhej den našli zapadlý v příborníku. Ale, to chápou, stín podezření zůstal!"
Pan Kohn slouží jako agent u britské MI6. Jednou jej zavolá řídící důstojník a povídá:
Pane Kohn, máme provás delikátní a důležitý úkol. Ne, nic si nepiště, musíte si to pamatovat.
Tady máte falešný pas a letenku do Říma.
V letištním baru si hlasitě objednáte CocaColu, přistoupí k vám mladá slečna a nechá na židli kabelku.
V ní bude falešný pas a letenka do Dillí.
V Dillí budete stát u informací, přistoupí k vám kameleot a prodá vám noviny.
V nich bude falešný pas a letenka do Tokia.
V Tokiu se ubytujete v hotelu Jamašita a třetí den bude v koupelně pod ručníkem falešný pas a letenka do do Tel Avivu.
V Tel Avivu budete dvě hodiny bloumat po ulici a všímat si, zda vás někdo nesleduje.
Pokud bude vše v pořádku, odejdete do ulice Charlesstrasse, vyhledáte dům číslo 12 a v něm pana Finklštejna, Finklštejn. Tomu řeknete, že Fialky vadnou a opadávají. Tím bude váš úkol splněn, a odletíte do Londýna.
Pan Kohn má fotografickou pamět, odletí do Říma, do Dillí, do Tokia, vše běží jako na drátku.
Poté odletí do Tel Avivu, když se přesvědčí, že není sledován, odjede taxíkem do ulice Charlesstrasse, vyhledá dům číslo 12. šestipatrový barák, na každém patře dvě partaje, a všichni se jmenují Finklštejn.
Pan Kohn zazvoní na první zvonek. Hledám pana Finklštejna.
To jsem já, co si přejete.
Pane Finklštejn, Fialky vadnou a opadávají.
Cože? Fialky vadnou...? Jo, že fialky vadnou a opadávají!! Já jsem Finklštejn, učitel hudby na housle. Vy chcete Tony Finklštejna, špióna. Tak to je třetí patro, vlevo."
Potkají se Kohn a Silberstein.
"Co nového?" ptá se Kohn.
"Pořídil jsem domů slona."
"Slona? K čemu slona?" diví se Kohn.
"No slon je báječná investice. Nemusím sekat trávu a prořezávat stromy na zahradě. Nevypouštím vodu z bazénku, slon ji nasaje a umyje mi auto. Také zalévá zahradu. Výborně v noci hlídá, je vidět a nikdo se k nám neodváží! Ani tchýně. Jen s mým svolením!"
"Hm, poslechnou, Silberstein, prodaj mi toho slona!"
"No, nerad! Ale že jsou to oni, maj ho mít. Nějak to už holt bez něj musím přečkat."
Po měsíci se znovu potkají a Kohn hned spustí:
"No to jsem si dal, že já jich poslechl! Tráva podupaná, stromy poničené, auto prošláplé. Žena mne opustila. V noci se nevyspím, celou noc ten zatracený slon troubí!"
"Nepěkně mluvěj o tom sloníkovi, Kohn! Takhle ho neprodaj!"
Goldberg: Poslyš, Sára, ty se mi v těch nových brýlích ale vůbec nelíbíš
Sára: Ale já nemám žádné nové brýle!
Goldberg: Ale já jo!
Ruský generál hrabě Ignatijev přijel jednou do Chelmu na visitu. Mezi městskou honorací, která ho přišla na radnici pozdravit, uviděl také rabiho Süssela. Generál se ho zeptal:
"Řekněte mi, pane rabíne, narodili se někdy u vás v Chelmu nějací velcí lidé?"
Ne, vaše prevoschoditelstvo", odpověděl skromně rabi, "Co si pamatuji, narodily se tu vždy jen malé děti."
Na hodině náboženství:
"Ester, zopakuj, co jsem vám minule vyprávěl o Mojžíšovi."
"Mojžíš byl synem egyptské princezny."
"Nedávala jsi pozor, Ester. Princezna ho jen našla v košíku plujícím po Nilu."
"To říká ona..."
"Dobrý den, Grün, smím ti představit svou nevěstu?"
Grün si odtáhne ženicha stranou a šeptá:
"Hej, vždyť je těhotná!"
Ženich: "Co je mi do dítěte? Není moje!"
Rosenzweig príde večer z práce unavený a vraví žene:
"Keby niekto volal, nie som doma."
Zaľahne. Zvoní telefón. Zdvihne to Sára:
"Je doma."
Rosenzweig okamžite precitne a kričí:
"Nehovoril som ti, že pre nikoho nie som doma?!"
Sára: "Ukľudni sa. To nebolo pre teba."
Starý pan Hirš, šnorer, jde šnorovat k Roubíčkovým.
"Haint iz purim,
morgen iz ojz
git mir a grošn
und varft mit arojs."
Roubíček se kroutí: "Kouknou, když jsem jim minule dal dvacet korun, tak jsem jich pak hned viděl, jak jdou do lahůdek a tam se cpou lososem s majonézou. To na nás hrajou, že sou nebich, když si můžou špendýrovat lososa s majonézou?"
Nato Hirš povídá: "Když nemám 20 korun, nemůžu si dát lososa s majonézou. Když mám 20 korun, nesmím si dát lososa s majonézou. Tak mi teda, himmel, řeknou, kdy si můžu si dát lososa s majonézou?"
Potká Roubitchek Silbersteina a ptá se:
"Copak jsou tak zasmušilej, Silberstein?"
"Jak nebejt zasmušilej, když se mi žení synátor..."
"Ale svatba přece není důvod ke smutku! A jakpak se nevěsta jmenuje?"
"Břetislav!"
"V tom případě jich, Silberstein, chápu, to moc židovský jméno néjni."
Katolický duchovní spolu s evangelickým pastorem a rabínem jsou pozvání na audienci k papeži.
Papež říká katolíkovi: "Vy, coby příslušník naší církve, mi můžete políbit ruku."
Pak se obrátí na pastora: "Vy koneckonců jste také křesťan. Dovoluji vám políbit mi nohu."
Pak se obrátí na rabína a říká: "A vás, jako příslušníka vyvoleného národa....!"
Rabbi couvne: "To jsem si mohl myslet! Vždyť už jdu."
Povídá Kohn Roubíčkovi:
"Tuhle jsem četl, že prej jsme tu naši zemičku zaprodali Americe a Západu. A tady zase píšou, že jsme se zaprodali Rusku a Číně. No, řeknou, Roubíček! Není to krásný, prodat takovej aušus dvakrát?"
Dva žebráci sedí na chodníku v Římě. Jeden má před sebou kříž, druhý šesticípou hvězdu. Kolemjdoucí procházejí, prohlídnou si oba žebráky, vhodí ale nějakou tu minci pouze tomu žebrákovi, který má před sebou kříž.

Jde kolem kněz, zastaví se a dění chvíli pozoruje. Samozřejmě netrvá dlouho a všimne si, že lidé vhazují peníze pouze tomu žebrákovi s křížem. Tomu s šesticípou hvězdou před sebou nevhodil za celou dobu nikdo nic. Po chvíli pozorování se kněz přikloní k žebrákovi se šesticípou hvězdou a říká: "Můj chudý druhu, ty tomu celému nerozumíš? Toto je katolická země, nikdo ti nic nedá, když máš před sebou šesticípou hvězdu. Tím spíš, když je vedle tebe jiný žebrák, který má před sebou kříž. Ba co víc, jemu hodí mnoho lidí nějakou minci jen proto, aby tě naštvali!"

Žebrák se šesticípou hvězdou před sebou poslouchá kněze, otočí se ke druhému žebrákovi s křížem a říká: "Moše, podívej, kdo se snaží poučovat bratry Goldsteinovy o marketingu."
Pan Lustig přišel na lékařskou prohlídku. Chodí pravidelně, po každých deseti letech. Sestřička se diví:
"Vy jste u nás byl naposledy před deseti lety - to vám bylo osmdesát! To bude mít pan doktor radost, že jste na nás nezanevřel. Kouříte?"
"Jóó, krabičku denně, a když přijdou kamarádi, tak dvě krabičky."
"Pijete?"
"Jóó, tři pivka denně, pak lahvičku červeného - to na srdíčko, omlouvá se - a tajtrlíka slivovice jako šláftruňk."
"A co sex?" pokouší se zalaškovat sestřička.
"No, pravidelně už ne, protože žiju sám, ale třeba minulý týden, to jsem dopil tu lahvinku červeného, lehnu si na gauč, přivřu oči a mám pocit, že nejsem v místnosti sám. Tak oči otevřu - a nade mnou se sklání nějaká žena. Byla sice hubenější, ale jak se tak nade mnou skláněla, tak jsem ji na sebe strhnul a znásilnil. A že jsem po té lahvince byl nějak v ráži, tak jsem ji vzal do ložnice a tam jsem ji znásilnil podruhé. No, znásilnil - je to násilí, když se vůbec nijak nebránila?
Když odešla, tak jsem si konečně chtěl oddechnout, ale zvoní zvonek. Za dveřmi stála zas ta žena. Omlouvala se, že vyrušuje, a vedla takové ty řeči, ze kterých je hned jasné, že se jí jedná o něco jiného, až se vyjádřila konkrétně: Zapomněla v obýváku kosu!"
V hodině matematiky paní učitelka vyvolá Mojšeho:
"Mojše, co jsou to tři procenta?"
Mojše vstane, dlouze se zamyslí a pak odpoví:
"Máte pravdu pani učitelko. Co jsou to tři procenta!"
Víte, jaký je rozdíl mezi českým a židovským pedofilem?
Český pedofil před školou dětem rozdává bonbóny.
Židovský pedofil před školou dětem bonbóny velmi výhodně prodává.
Poslouchaj, Roubíček, takovej zázrak ještě neviděli. To vám včera o šábesu jdu po ulici a najednou koukám, na zemi naditá šrajtofle. No ja, ale copak o šábesu já se můžu pro ni sehnout, vždyť to by byla práce a s penězi k tomu navíc? A jak vám tak přemejšlím, co s tím, tak najednou zázrak, jakej ještě neviděli. Všude kolem šábes a nade mnou úterý...
Na Sinaji zuří israelsko-arabská válka, arabský voják střílí na israelský tank, střílí, utíká před ním a zase střílí, ale nic naplat, Merkava se zlověstně blíží, Arabovi dojdou náboje, odhodí Kalašnikov a už jen kličkuje a utíká, ale Merkava jede pořád za ním, vyčerpaný Arab padne do písku a zavře oči, Merkava zastaví těsně vedle něho, vysouká se z ní Žid a praví, ty hele Arabe, všimli jsme si, že ti došly náboje, nechceš nějaký koupit?