Karkulka
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."
Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"
Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
a bába vyskočí zas jako srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"
Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!"
Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku.....s infekční žloutenkou!!!"
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.
Myš
Sedí myš v rohu,
v pastičce má nohu,
sedí tiše, občas pípne,
asi stejně brzo chcípne.
Na pivu
Sedí pán na malém pivu,
ve tváři má zděšení.
Není tomu ani divu,
padá na něj lešení.
Potvora
Dvoumetrová potvora,
vkročila k nám do dvora,
asi už k nám nevkročí,
má motyku v obočí.
Sanitka
Vezou pána v sanitce,
život visí na nitce.
Sanitka se převrhla,
a nitka se přetrhla.
Mraveneček
Nesl malý mraveneček
lesem kousek dřívka,
nedbal na svou čerstvou kýlu,
vyhřezla mu střívka.
Návod
Sledoval jsem v televizi,
jak lidem seká hlavy kat,
s partnerkou teď máme krizi,
udělám to taky tak.
Na vozovce
Belhám se za autobusem,
kéž by mi tak zastavil,
běžím dlouho rychlým klusem,
v tom se infarkt dostavil.
Kočka
Do pastičky na myši,
dala hlavu kočka,
nevidí a neslyší,
vytekla jí očka.
Dřevorubec
Dřevorubec stromy kácí,
když se sekne vykrvácí.
Marně svírá pěstičky,
nemá krevní destičky.
Hra
Včera jsem si hrál
se zápalnou směsí,
tělesné mé pozůstatky
kolemjdoucí děsí.
Tchýně
V rodině jsme měli zrádce,
byla to má tchýně,
teď už hnije na zahrádce,
rostou na ní dýně.
Jana
Leží Jana ve vaně,
kudla trčí z břicha,
kecala furt nesmysly,
teď už bude zticha.
Na stavbě
Zedníkovi z lešení
spadla dolů cihla,
vyvolala zděšení,
zabít chodce stihla.
U rozbušky dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
Nevědělo co má dělat,
pak v ovzduší zmizelo...
Malinký krteček
měl z hlíny domeček.
Šláp mu na něj chlapeček.
Z domečku je hrobeček.
Řekl - dál už nemohu !
K lásce nemám vlohy .
Zvolil špatnou polohu,
vlak mu přejel nohy.
Někdo zvoní, nadávám,
nemám ruce volné,
právě tchýni vyndávám
z kyseliny solné.
Pár gumových rukavic,
marně šmátrám po dně,
nezbylo z ní vůbec nic,
ač jí bylo hodně.
Po výbuchu v Černobylu,
ztratil Ivan všechnu sílu.
Po výměně kostní dřeně,
začal šukat 6x denně.
A tak připravte si holky klín,
až vybouchne TEMELÍN.
Jede Tatra po silnici,
sem tam trochu poskočí.
Důchodci už nejsou svěží,
málokterý uskočí.
Měla babka v kapce vrabce,
vrabec v kapce babce píp.
Zmáčkla babka v kapce vrabce,
vrabec babce v kapce chcíp.
Rýchlo beží ten náš Janko
s rychlíkom ho spája lanko.
Pustil jsem si žilou
motorovou pilou.
Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dokavaď mám v ruce nůžky.
Až mi bude tak sto deset,
přijde Bůh a zmáčkne RESET.
Ocelové město
Stalo se to v černém Kladně
romský občan žil tam na dně
obcházel snad všechny herny
něco peněz daly sběrny.
V Kladně byla fabrika
a v ní hala veliká
varovných on nedbal slov
šel tam cikán řezat kov.
Neměl pojem o statice
předtím krad jen kolejnice
byl to od něj počin hloupý
v hale řezat nosné sloupy.
Varovných on nedbal slov
na hlavu mu spadl krov
na břichu měl beton s dráty
traverza mu žvejkla hnáty.
Kvůli tomu průseru
teď se ozvou z Bruselu
že cikáni, co tu kradou
často leží vzhůru bradou.
Máme si jich hledět více
zvedaj prestiž republice
dát jim prachy, chlast a domy
a být pyšní na své Romy.
Narodil se Rómeček,
je ho plný domeček.
Sotva naučil se chodit,
všechno se mu začlo hodit.
Líbí se mu velice -
plné rušné ulice,
i hromadná doprava
ve všem jemu nahrává.
Všude zadarmo si jede,
s revizorkou řeči vede.
Zaplatit chce, nelidská,
- není ona rasistka?
Ve škole moc tomu nedá,
a už se zas viník hledá!
Klidně by šel do školy,
však chtějí po něm úkoly,
i učitel se naň zlobil,
když si domů odnes mobil.
Nepochopil, nelida,
že si mobil nehlídá!
To už křičí rómská mama:
nikam nejdeš, jdu tam sama!
Pochopí snad ředitel,
že náš syn je trpitel?
Patnáct let a pátá třída -
do života trochu bída.
Škola skončí, už se těší,
sociálka všechno řeší ..., minul rok a minul třetí,
má už doma i dvě děti a už zuří - to se nedá!
Těžko bydlení se hledá.
Na otázky odpoví
hodný úřad bytový.
Ani dlouho netrvalo,
pět Rómů se stěhovalo
do bytečku jako klícka.
Naše vláda je tak lidská!
A za měsíc byl zase kravál - kdo z vás by se toho nadál:
chtějí platit energie,
vždyť my z dávek ledva žijem!
A náš malý nemá boty,
žena by šla do roboty,
jenže čeká další děcko.
Co vy po ní chcete všecko?!
Abych JÁ snad začal robit?
Že se na vás začnu zlobit!?
A jestli se naseru,
tak skončíme v Bruselu!
Správný cikán, ten se nedá.
Jenom pravou pravdu hledá.
A kdyby byl v konci samém,
do Bruselu karavanem
pro práva si dojede.
Však se mu to povede!!!
