Štěpán Kotrba:

Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostane se jim posily Ducha svatého. Což se stalo za dalších 10 dní.

Vzkříšení Ježíše je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt pro ně není konec, ale nový začátek nového života, a proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. V rané církvi se Velikonoce slavily zprvu v den židovského svátku pesach. Ještě dnes se považuje křesťanská slavnost velikonoční noci také za vzpomínku na "Starou" smlouvu.

Bílá neděle

Provodní, vodsprovody, probůdky, prabůdky: První neděle po velikonocích. Etymologický slovník tvrdí že se tento den konaly průvody novokřtěnců ke kostelu, nebo pojmenování souvisí s vynášením - vyprovázením Mořeny = zimy). Toho dne novokřtěnci naposledy nosili bílý šat.

Velikonoční cyklus

Svátky a obřady vázané na křesťanské velikonoce vytvářejí tzv. velikonoční cyklus končící padesátým dnem slavností Seslání Ducha svatého (Letnicemi). Na tento cyklus navazuje slavnost Nejsvětější Trojice a Těla a Krve Páně (Božího těla); první slavnost připadá na první neděli po Letnicích (čtvrtek). Slavnost Těla a Krve Páně je slavena na počest svátosti oltářní (eucharistie), kterou podle evangelií ustanovil Ježíš Kristus při poslední večeři na Zelený čtvrtek.

Hod Boží svatodušní

Sedmou nedělí po Velikonocích - Seslání Ducha svatého, začínají Letnice.

Datum velikonoc - historie vývoje křesťanské církve

Počátek křesťanského letopočtu je odvozen od památkou umučení - ukřižování a následného vzkříšení Ježíše Krista. V noci ze soboty na neděli se pak odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí. A od ní je odvozen i český název velikonoce. O tom, co se tehdy odehrálo se zachovalo velmi málo historických pramenů a žádný z nich neudává přesné datum.

Velikonoce jako nejvýznamnější svátek křesťanské církve, ovlivňovaly řadu od nich odvozených svátků pohyblivých. Oslavy Velikonoc měly velice starou tradici, původem ještě z doby předkřesťanské. Navazovaly pravděpodobně na židovský svátek pesach (odtud latinské označení pascha), jenž byl památkou vysvobození Židů z egyptského zajetí. Pesach připadal na den prvního jarního úplňku (podle židovského kalendáře 14. Nisan).

Původně se svátek velikonoc slavil ve stejném období jako pesach; teprve I. nicejský koncil (325) stanovil, že velikonoce se musí slavit první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku měsíce, odděleně od židovského svátku. Velikonoce se tak staly pohyblivým svátkem. Od 4. století se stalo zvykem, že věřící se na tento velký svátek připravovali čtyřicetidenním půstem (takzvaný velký půst od Popeleční středy do velikonoční neděle - Velké noci).

Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně sluncem (slunovrat) a měsícem (úplněk), který je pohyblivý, což působí rušivě v pravidelném běhu juliánského a gregoriánského kalendáře. Od počátku se křesťané snažili oddělit Velikonoce od židovského svátku pesach, navíc propukaly spory o příslušné datum mezi Alexandrií a Římem.

Koncil nicejský (325) určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku. Tak se oddělily od židovského kalendáře.

Alexandrijský způsob výpočtu data Velikonoc byl nakonec v 6. století přijat obecně. Vychází ze zásady slavit velikonoce po jarní rovnodennosti (stanovené na 21. březen) v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená neděle velikonoční může být v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Přesné tabulky pro určování Velikonoc sestavil již v 5. století patriarcha Kyrill, doplněné později římským opatem Dionysiem Exiguem a anglosaským mnichem Bedou Venerabilis.

Protože lidé dříve neuměli astronomicky vypočítat datum prvního jarního úplňku, je v Dionysiových tabulkách k jeho stanovení užito devatenáctiletého kruhu. Léta měsíčního cyklu , označovaná čísly od 1 do 19, jimž se pro jejich důležitost říkalo zlatá (numeri aurei), se ve středověku užívala i v dataci listin jako vedlejší časové určení. Vychází ze zásady slavit velikonoce po jarní rovnodennosti - 21.3. v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená neděle může být v rozmezí od 22.3. do 25.4. a pro určování data jsou různé tabulky.

Nejpozdější Velikonoce byly 25. dubna v roce 1943, nejčasnější Velikonce byly 22. března v roce 1818. První tabulky v českých zemích s výpočtem Velikonoc sestavil známý pražský hvězdář Jan Kepler.

18. 4. 2003 (zkráceno)
(s využitím internetových pramenů a archivu autora)